Škrlová: Bily mě, vykopaly mi i hrob

  • 176
Přes mříž, která odděluje třiatřicetiletou Barboru Škrlovou ve vazební věznici od návštěvy, působí docela vyrovnaně. "Nejsem žádný zločinec, Ondrovi jsem hlavu potopit musela. Jinak by utopily mě," tvrdí žena, která se nedávno v Norsku vydávala za chlapce Adama.

Předtím pro změnu v rodině týraných chlapců Ondřeje a Jakuba hrála roli třináctileté Aničky.

Jak vám mám říkat? Barboro, Báro, nebo nějak jinak?
Bára nebo Barunka, to je jedno. Ale tykejte mi, líp se mi pak mluví.

Báro, proč ses proměnila ve třináctiletou Aničku?
To začalo asi dva nebo tři roky před Aničkou. Teta Katka a teta Nenci se mnou začaly dělat ty terapie. Cvičily se mnou různá jména, která jsem si musela zapamatovat. A když jsem špatně odpověděla, byla jsem bita. Zavíraly mě do místností v Paprsku a dávaly mi léky.

A pak jsi se stala Aničkou?
Anička se pak z toho vyvinula. Terapií a léky nakonec docílily, že jsem se Aničkou cítila být.

A když jsi šla k soudu nebo do školy, to už sis myslela, že jsi Anička?
Teta Katka a maminka Klára, u které jsem pak byla, mě někam vodily, ale nevěděla jsem dopředu, kam jdu. Řekly mi, co mám dělat, a já jsem to dělala. Věděla jsem, že čím míň budu odporovat, tím menší pak budou tresty.

Byla jsi u osvojovacího soudu skutečně ty?
Nevím, vodily mě na různá místa. Po těch lécích jsem mívala všechno jako rozmazané.

. Týraly mě, obvinila Škrlová sestry Mauerovy

Tvoje skutečná maminka mi řekla, že jsi ještě těsně před odchodem do Klokánku chodila domů na návštěvy jako dospělá Bára. Proč ses jí nesvěřila?
Chodila jsem tam až v poslední době, předtím mě úplně izolovaly a dělaly se mnou ty terapie. Později mě začaly vozit na výlety, ale řekly mi, s kým, o čem a jak dlouho smím mluvit. Když mě zavezly na chvíli domů, musela jsem tam dělat, co mi Katka řekla. Vždycky věděla, jestli jsem to dodržela. Kdybych neposlechla, byly by pak tresty ještě horší.

Čekala na tebe před domem?
Ano, zavezly mě tam a řekly, jak dlouho můžu být nahoře. Pak mi zazvonil mobil a já jsem věděla, že musím hned dolů. To už jsem se cítila jako Anička, ale doma na návštěvě jsem musela být Bára.

Někdy na jaře 2006 jsi začala bydlet s Klárou Mauerovou, Jakubem a Ondrou. Jak ti Katka vysvětlila, že tam máš být?
To už bylo po několika letech terapií. S Klárou jsem se seznámila už předtím na výletě, věděla, že jsem Bára. A pak mě k ní Katka vozila na noc, ráno mě vždy odvezla do Paprsku a večer zase do Kuřimi.

Viděla jsi v Kuřimi i Ondřeje?
Vůbec jsem nevěděla, že v tom domě Ondřej je. Byl asi pořád v té komoře. Myslela jsem, že jsem tam k Klárou sama.

Podle obvinění jsi Ondřeje topila v lavoru s vodou. To mělo být v létě 2006 na chatě u Brna.
Ale já jsem ho musela ponořit, jinak by utopily mě! Byla jsem už ke konci úplně hotová z těch terapií, bily mě a pálily a taky namáčely, vykopaly mi tam i hrob a daly mě do něj. Říkaly, že Barunka je mrtvá, daly mě do té díry a zasypaly. Pak mě zase Klára vytáhla.

To se stalo na té chatě ve Veverské Bítýšce?
Na tom výjezdu už byli i Ondřej s Jakubem. I jim se tam děly špatné věci. Ale do hrobu mě dávaly už předtím na výjezdech, kam vozily jen mě.

Kdo ti pomohl utéct z Klokánku?
Byli dva. Toho jednoho nesmím jmenovat, toho druhého můžu popsat.(Podle informací MF DNES je tím, koho nesmí jmenovat, Barbořin bratr Jan Škrla. Druhým mužem je další obviněný Jan Turek.)

Báro, proč ses pak po útěku z Klokánku v Norsku změnila v Adama?
To mi poručili.

. GRAFIKA - KDO JE KDO V KUŘIMSKÉ KAUZE

Kdo?
Člověk, co tam přijel za Martinem Fahrnerem, který byl se mnou v Norsku. Poručil mi, že musím být Adam. Říkal, že běda, jestli někdo přijde na to, že nejsem Adam. Bála jsem se. Ale říkala jsem jim, že chci do Česka, že to všechno řeknu, ujížděly mi nervy.

Byla jsi v Norsku i se svým otcem Josefem Škrlou?
Ne, toho jsem viděla ve Švédsku a v Dánsku, v Norsku ne. Tam už jsem s ním jenom jednou telefonovala.

Mohla jsi mu zavolat?
Plakala jsem, byla jsem na tom špatně, nakonec mi dali do ruky telefon, kde byl tatínek.

Víš, kde je tvůj otec teď?
Nikdo mi to nechce říct, jako by se po něm slehla zem. Ale určitě to někteří vědí. Ale mně to neřeknou.

Když ses pak ocitla v Norsku v tom domově, jak jsi věděla, že na tebe čeká auto a že máš utéct?
Dostala jsem na mobil zprávu, že mám mezi pátou a půl sedmou utéct, poslechla jsem.

Kdo ti to dal vědět?
Nevím, nebylo tam číslo. Ale ten mobil jsem dostala od Martina Fahrnera.

Báro, proč myslíš, že se ti to všechno dělo? Proč tebe a kluky někdo trápil a mučil?
Kluky ke mně přibrali až později, to nevím. Myslím si, že ze mě chtěli udělat třináctiletou Aničku, aby mě pak mohli na výjezdech prodávat zlým pánům, co chtějí dělat špatné věci dětem.


Nejlepší videa na Revue