Vědci z univerzity v německém Heidelbergu totiž vyloučili spekulace, které se předlohu nejslavnějšího obrazu na světě snažily identifikovat: podle jedněch jí měla být da Vinciho matka, podle jiných umělec sám, další si pohrávali s myšlenkou, že do portrétu, který měl být ztvárněním ideální ženy, da Vinci promítl hned několik žen.
A ti všichni se pletli.
Vědci z Heidelbergu potvrdili, že pravdivá byla ta hypotéza, podle níž stála da Vincimu modelem Lisa del Giocondo, žena florentského obchodníka Francesca del Giocondo.
Byla to ostatně nejpravděpodobnější ze všech domněnek – vycházela z textu italského malíře a životopisce Giorgia Vasariho z roku 1550.
Vasari však svou poznámku napsal dlouhou dobu poté, co byl někdy mezi lety 1503 a 1506 obraz namalován - a to, spolu s faktem, že dokončené dílo da Vinci obchodníkovi, který si ho měl objednat, nepředal, vedlo k tomu, že ani tato spekulace nezůstala ušetřena pochyb.
Podle svých slov nevyvratitelně ji až teď podepřeli němečtí vědci, uvádí agentura Reuters. Objevili totiž poznámky napsané v říjnu roku 1503 po stranách knihy patřící Augustinu Vespuccim. A text potvrzuje, že za ženou na obraze se skutečně skrývá Lisa del Giacondo.
„Všechny pochyby ohledně identity Mony Lisy byly tímto objevem vyloučeny,“ uvedli vědci z heidelberské knihovny, v níž byla kniha nalezena.
Nicméně… jedna otázka však možná přece jen zůstává: proč má žena na tváři onen záhadný subtilní úsměv, který láká do Louvru tisíce a tisíce návštěvníků?
