"Tak tohle je první a zároveň poslední veselá píseň, kterou od nás uslyšíte, protože my jsme smutná kapela". Tuhle větu pronesl Richard Krajčo během uplynulého měsíce a půl třicetkrát. A poté třicetkrát své tvrzení za pomoci šestice kolegů vyvrátil.
Úvodní větou vítal frontman Kryštofa publikum na koncertech právě skončeného turné a uváděl tak skladbu, která večery všude zahajovala – První veselou. Kapela Kryštof během turné na pódiích nakonec překvapivě hýřila nejen vtipem.
Všude přidávali koncerty
Od začátku listopadu objela kapela 16 českých divadelních sálů. Všude ji vítala vyprodaná hlediště, ve většině měst se musely přidávat odpolední koncerty, také ve Stavovském divadle hrál Kryštof před týdnem během hned dvakrát, vyprodaly by se ale klidně i koncerty čtyři.
Nejen proto však tahle parta z Ostravy na svém prvním akustickém turné vyhrála pomyslnou soutěž o největší hudební událost tohoto roku u nás. Kryštofové dokázali na Best Of Akustik Tour kouzelně spojit všechny své přednosti a světy, v nichž střídavě žije zpěvák, muzikant a herec Richard Krajčo.
Jednoduchý nápad, který v době svého zrodu vypadal jako nesmyslný risk, se díky diváckému úspěchu proměnil v chytrý tah. Kryštof se díky němu posunul blíž svému publiku – na koncertech se z kapely a publika stávala jedna parta. Navíc získal další příznivce z řad starších fandů, kteří by jej na festivalech objevili jen stěží.
Kapela vystrčila růžky
Turné startovalo symbolicky v Havířově. Na pódiu, pod nímž se Kryštof kdysi scházel v první zkušebně. A už tady se ukázalo, že Krajčo vládne uměním komunikace stejně dobře jako smyslem pro humor a že slovo je skutečně jeho hlavní zbraní.
Jeho vtip sice občas balancoval na hranici vkusu, ale na stranu trapnosti nikdy nepřepadl. Třeba když v Havířově popisoval problémy svého psa s močením. Smích vyprovokoval Krajča až k otázce, jestli nesedí v publiku starší pán, který by měl podobné trápení. Naštěstí se nikdo nenašel a Krajčo včas přešaltoval jinam.
Dalším překvapením turné byl fakt, že parta muzikantů, běžně schovaná za Krajčovými zády, se na divadelních prknech konečně osmělila a vystrčila i vlastní růžky. Díky akustické podobě skladeb tak vynikly jejich skvělé výkony i samy muzikantské osobnosti. Jazzově pojaté hitovky jako Obchodník s deštěm nebo Rubikon v divadlech předčily dokonce i své původní verze, sympaticky působila třeba i změna melodie ve skladbě Ženy.
Obrovský úspěch sklízely historky o fosforeskujícím medvídkovi, kterého si na svou milovanou kytaru nalepil vždy dobře naladěný Evžen Hofmann – první samolepku dostal od „taty“, druhou si pořídil po prvních koncertech, na nichž na plastický obrázek přišla řeč.
Nadšený aplaus sklízel i baskytarista Nikolaj Atanasov Arichtev se svou vlastní skladbou, zpívanou v ostravském nářečí. Speciálním „kouskem“ trombonisty a pozounisty Ondřeje Kyjonky se zase stalo předvádění výrazu Dary Rolins na titulní straně bulvárního časopisu.
Jestliže Rubikon měl být osudovým překročením jakési hranice a kapela si loni po jeho vydání potvrdila své postavení velkým – a úspěšným – halovým turné,
letos se Kryštofům podařilo překročit vlastní stín.
Dokázali, že i přes obrovský komerční úspěch posledních let zůstali obyčejnou partou kluků, která se umí zasmát a pobavit i na svůj účet. A že dělají muziku pořád nebývale poctivě a se stejně planoucím nadšením, jako když před třinácti lety začínali a na cestě do Prahy byli schopni ve staré avii strávit dvanáct hodin.
