První "krůčky" ze svahu byly zatraceně plachý a nesmělý...

VIDEO: Jak jsem se stal snowboardistou aneb když padá listí

  • 3
Bylo to tvrdý, ale bylo to skvělý. Na snowboardu jsem v životě nestál, téměř nelyžuju... A když už, tak se jen proháním na běžkách.

Nabídku od týmu Burton, jet s jeho členy na rakouský ledovec Kaunertal, aby mě tam naučili základům snowboardingu, jsem nemohl odmítnout. Snowboard se z počátku tvářil přívětivě, boty byly měkkoučký a říkal jsem si, že pokud bych byl hodně "marnej“, strávím prostě těch několik dní v hospodě pod ledovcem.

První den bylo "mých“ posledních padesát metrů sjezdovky. Kluci z Burton týmu mi sice po celou dobu dělali druhýho tátu, ale co to vše bylo platný.

Pád samozřejmě střídal pád. A já se pomalu viděl, jak to vše po pár hodinách ukončím a vážně zasednu k místní pálence.

Jak vybrat snowboardové vybavení

"Nepředkláněj se! Přenes váhu. Neboj se to trošku pustit. Bacha na hrany. To půjde, uvidíš zítra,“ znělo mi v uších neustálé povzbuzování kluků.

A tak jsem to tedy nezabalil. Uvěřil jsem jim.

Musím přiznat, že nadmořská výška nad 2 500 metrů a neustálé rutinní sundávání a nandávání snowboardu byly malým očistcem. Neustálé kutálení na těch pár metrech mě celkem slušně zadýchávalo.

Namontovat na snowboard vázání zvládne fakt každý

Večer jsme čekal, že bude krušný a že se nebudu moct hýbat. K mému překvapení tomu tak ale nebylo. Vše asi otupila mnou vysněná kořalka.

Ráno však bylo jiné: bylo nemilosrdně kruté. Hlava byla to, co mě bolelo nejméně. Nemohl jsem ani zívat a měl jsem problém téměř se vším: od toalety až po zavření dveří u dodávky.

"Dneska to půjde, uvidíš. První den je vždycky nejhorší,“ prohodil někdo, když jsem se s vypětím všech sil snažil zlomit do auta. Jindy bych se uchechtnul, ale teď ne, teď to bolelo.

Pod svahem mi bylo oznámeno, že dnes jedeme rovnou nahoru. "Jasně, ať se kutálím z větší výšky,“ poznamenal jsem s lehkým úsměvem.

Nikdo se však nesmál.

Pochopil jsem, že dnes je ten "můj velký snowboardový den“.

"Není to moc brzy?“ zněl můj pokorný dotaz.

Teď se zase smáli všichni.

Na kotvu jsem si teda netroufnul, a proto kluci jezdili se mnou. Byli tak přímými svědky mého křečovitého stylu jízdy na vleku.

"Tak si užij svou první jízdu,“ bylo mi popřáno nahoře. A já si ji užíval. Já totiž překvapivě jel. Byl to sice styl padajícího listu, jak mi bylo řečeno, ale co! První pořádnější jízda na snowboardu: dva pády při cestě dolů a úžas, že se na prkně dokážu jakžtakž pohybovat.

Styl tedy sice nic moc, z kotvy jsem vypadnul pokaždý, když jsem to chtěl zkusit sám. Ale ten vzrušující pocit z jízdy, která trvá déle než deset vteřin, za to vše trmácení z předešlého dne stál!

Resumé: Na prkně se dá prostě "naučit“, záleží ale strašně moc na tom, kdo vás vede. A ještě jedna důležitá věc, mohu-li se dopustit rady: stále bacha na hrany. Důkazem je moje nateklé koleno, které jsem si otočil při poslední jízdě rovnou v místech, kde jsem se předešlý den učil svým prvním pokusům na prkně.

Tak příště možná na "skocích“ nebo v "rampě“. V učení budeme pokračovat, a to přesně v polovině ledna ve švýcarském středisku Laax. Tam  budou kluci závodit v největším evropském závodě "Burton European open 2008“ a já okukovat, jak se to vlastně dělá, a pokoušet se o další nesmělý pokusy.

Díky moc všem za obětavost a trpělivost, jmenovitě Romanovi, Zvondovi, Matějovi, Kubovi, Tomovi, Jirkovi, Víťovi, Danečkovi a firmám Burton, která to celé připravila, a Samsung.

ROZHOVOR

Skromné rady od začátečníka už zazněly, jak by zněly ty fundované od odborníka? Dotaz směřoval na Matěje Svobodu z týmu Burton.

Matěj Svoboda

Na co si dát při prvních pokusech bacha?
Nejčastější chybou, kterou u začátečníků vídám, je, že se zaleknou, když se to začne trochu rozjíždět, a pak mají tendenci naklánět se dozadu. Tím ztrácí kontrolu nad prknem. Obvykle se pak zařízne hrana a nedá se s tím dělat nic, následuje tedy pád.

Jak se dostat nahoru na sjezdovku na kotvě, aniž bych umřel?
Základem je mít těžiště vždy v ose těla. Stačí se uvolnit, na vleku si přece chceme odpočinout!

Chci udělat jump jump! Jak na to, probůh?
Musíš si dát džíny obráceně, pak už to přijde samo...

VŠECHNY ČLÁNKY - Jak jsem se učil na snowboardu

Matěj Svoboda, Zillertal

Ještě něco o Matěji Svobodovi

jméno atd.

 Matěj Svoboda, 27, Praha, Staré Město

SPONZOŘI: Burton, Analog, Anon, Gravis

další koníčky  bike, plavání, lezení, cestování, focení
oblíbená lokalita na snowboarding  Kdekoli v dobrým časoprostoru. Ale když jedna lokalita, tak Spieljoch.
hudba  zvuk borovic ve větru
film a žánr  Kouř, muzikál
drink  Jack Daniels
jídlo  hummus
literatura  Exuperi, Boris Vian, Friedrich Nietzsche
nejsilnější životní zážitek  Ještě nepřišel.

Foto: David Blazek.cz, Jakub Vlček, Aleš Foff