|
Prohlédněte si video |
Ještě než začal druhý poločas, křikl na kustoda, aby mu z kabiny přinesl nové rukavice. Na konci přestávky zkoušel cvičně lapit několik střel, ale míč mu v rukou neposedně klouzal. "Potřeboval jsem jiný typ," vysvětluje Vorel.
Bál se, aby ho rukavice v kritické chvíli nezradily, a tak si je v průběhu druhého poločasu rychle vyměnil, zatímco byl míč daleko od jeho branky.
Ale proti slavnému soupeři z Anglie je nakonec téměř nepoužil!
"Spíš jsem potřeboval dobrý kopačky na dlouhý odkopy. Za celý zápas mi bylo nejhůř, když se na začátku druhé půle pořádně rozpršelo," poznamenává Vorel.
Pouze jednou letěl míč přímo mezi jeho tyče, ale byl to jen slabý pokus. Víc Arsenal, jindy tolik nebezpečný, v Praze nepředvedl.
"My jsme v obraně odehráli výborný zápas. Občas Arsenal kombinoval po naší šestnáctku, ale víc jsme mu nedovolili a k ničemu jsme ho nepustili. Na druhou stranu nehrál v plné síle, přijel si hlavně pro ten pojišťovací bod a podle toho jeho hra vypadala."
Středeční utkání skončilo bezbrankovou remízou.
A tak dvaatřicetiletý Vorel jako první z gólmanů v dresech českých týmů proti Arsenalu neinkasoval.
Před ním se o to snažili nejprve sparťané: čtyřikrát Tomáš Poštulka a dvakrát Jaromír Blažek. Vždy aspoň jednou kapitulovali. Před dvěma týdny přišla na řadu Slavie. Martin Vaniak musel v Londýně skousnout potupných sedm gólů. Také proto přišlo střídání ve slávistické brance a šance pro Michala Vorla.
Ten byl v této sezoně dlouho jen náhradníkem, v přípravě se totiž zranil. A Vaniak, jenž přišel v létě, se dostal do famózní formy.
Vorel je ve Slavii téměř dva roky. Už pomalu přemýšlel o konci kariéry, když tu nečekaně přestoupil z Jihlavy do Prahy. Ve středu večer se dočkal Ligy mistrů, premiéry proti Arsenalu a vychytané nuly.
"Teď už si můžu přát snad jedině mistrovský titul!"
 Michal Vorel |
