Ledeckého v Koreji neopili

  • 1
Bouřlivé ovace a jekot jak na rokovém koncertě, tak ocenili diváci v jihokorejském Soulu muzikál Janka Ledeckého Hamlet. A jak svůj úspěch s kolegy oslavili? "Opravdu důstojně," pokyvuje zpěvák s úsměvem.

Janek Ledecký strávil v jihokorejské metropoli, která je asijskou Mekkou muzikálů, tři týdny. "Je to největší muzikálový trh na světě, hraje se tam denně 68 muzikálů. Jako autor jsem byl u zkoušek Hamleta a samozřejmě i na premiéře. Mají tam naprosto skvělé obsazení. Brečeli jsme jak starý báby, bylo to strašný, ale chtěl bych to ještě jednou zažít," vzpomíná Janek na potlesk při děkovačce.

Při každodenním zkoušení muzikálu si vyšetřil jen tři dny volna, aby se trochu porozhlédl po městě. "Pokoušeli jsme se několikrát město opustit, ale nikdy se nám to nepodařilo. Mám pocit, že Soul zkrátka nikde nekončí," říká Janek. "Byl jsem ale na čtyřech korejských původních muzikálech, abych porovnal konkurenci. Nejvíc jsem si sednul na zadek z breakdancové divadelní show "Breakout". Takhle tančit breakdance jsem neviděl ani v New Yorku - říkal jsem si, jak k tomu přišli, a pak jsem se byl podívat na jejich lidový tance a oni to mají v nich. Takže takhle tančí normálně, jako my polku," směje se.
 
Velkolepý úspěch muzikálu, který je po Draculovi druhým českým představením uvedeným v Soulu, slavil s hudebníkem Martinem Kumžákem a režisérem americké verze, z níž korejská vychází, Robertem Johansonem. "Samozřejmě jsme to šli hned zapít, ale neopili jsme se jako naši průvodci. Sice se snažili, ale na nás si nepřišli," vzpomíná Janek na docela nevšední zážitek:

"Asijský národy to totiž mají jinak s rezistencí vůči alkoholu než my Evropané - my jsme proti nim tvrdě trénovaný. Mají to podobný jako indiáni, strašně rychle se opijou. Navíc se tam v hospodách přes den vůbec nenalévá. Pak ale v pátek a v sobotu večer všichni vyrazí po perným pracovním týdnu a jdou se opít. Nepijou jako my, že si sedneme se skleničkou a u toho kecáme - oni pijou kvůli výsledku, kterej příjde strašně rychle," vypráví Janek.

"Takže musím říct, že jsem v životě neviděl tolik lidí se motat po ulicích jako tam. Narážejí do aut, padaj, lezou po čtyřech a jsou hrozně veselí. Nikdo není agresivní, oni se smějou, a jak do sebe strkaj, pořád se vzájemně omlouvaj. Je to strašně komický," uzavírá.