V sedmdesátisícové aréně byla z Česka jen desetina diváků, ale ti měli velmi brzy nad domácí přesilou jasně navrch. Sionkův rychlý gól a následné pojistky Matějovského s Plašilem německé fanoušky zmrazily.
V poslední půlhodině už byli domácí slyšet jen v momentech, kdy pískali.
Čeští fanoušci obsadili v moderní aréně oblouk nalevo od hlavní tribuny, odkud měli skvělý výhled na první dva góly českého týmu. Při tradičním pokřiku "Kdo neskáče, není Čech!" se však odhalovaly české ostrůvky i v dalších sektorech po celém stadionu.
Zpočátku nesměle, s příznivým vývojem zápasu křepčili Češi mezi svými německými sousedy stále odvážněji.
Deset minut před koncem zápasu vyzval hlasatel české diváky v jejich mateřském jazyce, aby po utkání čtvrthodinu zůstali ve svém sektoru. Tradiční organizační pokyn doplnil poznámkou: "Věřím, že za této situace rádi zůstanete v ochozech o chvilku déle," a přidal gratulaci k postupu. "Na shledanou na mistrovství Evropy 2008," dodal.
|
3:0 v Německu – přelom v historii střetů s giganty Vítězství 3:0 v Německu je přelomové. Nikdy v historii se nepodařilo národnímu týmu tak suverénně triumfovat na půdě některého z fotbalových gigantů. Německo. 9 utkání na německém trávníku a včera to nejslavnější. Triumfální 3:0! Už jednou se vyhrát povedlo, dokázali to „stříbrní Chilané“ v dubnu 1964 poměrem 4:3 v Ludwigshafenu, ale šlo jen o přátelák. Anglie. 6 utkání, národní tým všechna prohrál, jedině v listopadu 1966 remizoval 0:0 v Londýně díky fantastickému Viktorovi v brance. Itálie. 17 zápasů, a byť je to k nevíře, ani jedno vítězné. Je ale ctí, že v devíti duelech se zrodila remíza. Francie. 15 zápasů a skvělá úspěšnost, protože 7 z nich národní tým vyhrál! Nejvíc v únoru 1936 poměrem 3:0, ale tehdy francouzské mužstvo ještě nemělo takový zvuk. Cennější tak zřejmě bude čtyři roky stará výhra 2:0 v přípravě nad silným týmem v čele se Zidanem a Henrym. Brazílie. 10 utkání, v nich tři remízy a jediné vítězství 1:0 ze srpna 1956 v Rio de Janeiru, kdy Brazilci ještě neměli Pelého, zato Čechoslováci se mohli opřít o Masopusta, Pluskala a spol. Gól vstřelil Anton Moravčík. Argentina. 4 utkání bez vítězství, ale z toho 2 cenné remízy proti velice silnému mužstvu okolo hvězdy Diega Maradony z 80. let minulého století. šve |
Fanoušci na to reagovali "Auf Wiedersehen, na shledanou!" Stejným pokřikem se posmívali před třemi lety, když česká reprezentace vyprovázela Němce z Eura 2004 předčasně domů.
Tentokrát postupují oba, ale pro domácí byl středeční večer opět potupný. "Bylo to pro nás hodně poučné, Češi byli ve všem lepší," uznal i trenér německé reprezentace Joachim Löw."
Elektrizující moment přišel krátce před koncem, když čeští fanoušci začali zpívat hymnu. To už byla aréna jejich, spousta německých diváků už byla na cestě domů.
Silné emoce tohoto okamžiku míjely přinejmenším dva Čechy. Kouč Karel Brückner se přiznal, že byl do poslední chvíle ponořen do koučinku, zraněný Tomáš Rosický se na tribuně do poslední chvíle nervoval. "Dojde mi to až později," řekl Brückner.
Rosický zase tvrdil: "Byl jsem strašně nervózní, ani příznivý vývoj zápasu mě neuklidnil."
Po závěrečném hvizdu však nehrající kapitán spěchal na hřiště, aby si aspoň oslavy s fanoušky mohl vychutnat společně s celým mužstvem. "To už jsem se cítil dobře i já," řekl Rosický.
"V koutku duše jsem doufal, že by to dnes mohlo dopadnout dobře, ale že bychom takhle výrazně vyhráli, jsem nečekal," přiznal se stoper David Rozehnal a spokojený brankář Petr Čech dodal: "Nechtěli jsme být obětní beránci na německých oslavách."
To se skutečně nestalo, role se v ten slavný mnichovský večer obrátily a Němci nespokojeně přihlíželi radostnému řádění šťastných Čechů.
