Jenny Valenta se zůčastnil v Číne letošních asijských adrenalinových závodů X-Games | foto: archiv

Nejmodernější skateparky má Čína, říká profijezdec BMX Jenny Valenta

  • 2
Jeny Valenta je jedním z mála lidí, kteří si dokážou vydělat na denní chleba svým celoživotním snem – v jeho případě profesionálním provozováním extrémního sportu Freestyle BMX. Jaké byly jeho začátky a co už stihl zažít v průběhu své relativně krátké kariéry?

Kolik let ježdění ti trvalo, než jsi měl svoji první sezónu, kdy ses kolem uživil?
Přicházelo to postupně. První placené exhibice a peníze od sponzorů přicházely v průběhu studia na střední škole. A když jsem ukončil střední, sbalil jsem si svoje věci do starého Chrysleru, z internátu jsem se odstěhoval do Prahy a moji rodiče mě už doma neviděli. Tak to všechno začalo. Kolo mě začalo opravdu živit.

Jak vypadaly začátky profi jezdce? Předpokládám, že byly docela krušné...?
První tři měsíce mi bydlení v Praze dávalo zabrat. Bydlel jsem u Flóry a pokaždé, když jsem odletěl na závody z ČR, mě čekalo vykradené auto. Měl jsem celkem zmatek, jak si uspořádat denní program a ježdění... taky jsem neuměl vařit, takže jsem jedl jen toasty.

A je dnes opravdu možné se jako profík ve Freestyle BMX uživit? Dá se to srovnat s profesionálním sportovcem například v atletice?
Pokud chceš, aby ses uživil opravdu jen sportem a svými výkony, vyhrával závody a měl za to peníze od sponzorů, musíš se chovat opravdu jako sportovec a makat na sobě. Je to hodně podobné atletice. I ve Freestyle BMX jsou fáze v roce jako např. zimní příprava, nabírání na objemu, závodní sezóna atd.

Kdybys měl vyjmenovat pět nejexotičtějších míst, kam ses díky kolu podíval, která by to byla?
Ostrov Reunion, Soul v Jižní Koreji, Šanghaj v Číně, New York v USA a Paříž.

Jaký byl tvůj dojem z asijských X-Games, sestry největších adrenalinových závodů na světě amerických X-Games?
Byla to moje první (a doufám, že ne poslední) zkušenost se závody X-Games. Byl jsem naprosto nadšený z místa, kde se konaly, i ze super organizace...

A jaká byla samotná Šanghaj?
Jedna věc je, že režim, který zemi ovládá, byl hrozně cítit z lidí. A další věc byla masivní přelidněnost obyvatelstva, architektura, smog a znečištěné prostředí.

Jak jsi cítil ten režim, v čem?
Hlavně v ulicích, červené lampióny, policajti v uniformách pískající do píšťalek na každém rohu nebo třeba v nesmyslných pravidlech v obchoďácích. Třeba v Mekáči sis nemohl koupit jen jedno menu. Musel sis koupit menu rovnou dvě, i když jsi byl sám. Prostě mají takový spotřební zákony. Nemůžeš si koupit jen jeden rohlík, ale minimálně dva.

A co se týče architektury, mohl bys trochu popsat, co tě oslovilo v Šanghaji?
O Šanghaji se říká, že je v ní třetina všech jeřábů světa. A já si to jen potvrdil. Byl jsem jen několik dní před příletem v New Yorku, který je známý mrakodrapy, ale oproti Šanghaji je to nuda, tolik mrakodrapů pohromadě jsem nikde neviděl. A hlavně, výstavba se nezastavuje. Město se pořád masivně rozrůstá. Centrum v noci připomíná jiný svět, něco jako z filmů o budoucnosti. A přitom jsou mezi mrakodrapy temné těsné uličky malých čínských domů.

A je smog tak závažný, že komplikuje život i turistovi, který přijel jen na několik dní, jako ty?
Rozhodně. Za celý týden v Šanghaji jsem třeba přes smog neviděl slunce! Všude je jen bílo, něco jako mlha. A do toho děsné klima a obrovská vlhkost. Výsledkem je ovzduší asi jako v prádelně. Prostě vejdeš na ulici z klimatizovaného pokoje, máš na sobě čisté tričko a maximálně do půl hodiny je naskrz propocené. Ani pro sportovní výkony to samozřejmě není ideální. Sotva se rozjedeš na kole, hned se udýcháš a točí se ti hlava.
 
A jak je to s Číňany a extrémními sporty? Nepovažuje tamní režim BMX ježdění za západní výmysl?
To určitě ne. Snaží se za každou cenu dohnat USA a výstavba nejmodernějších skateparků je tam v plném proudu. Třeba SMP park, ve kterém jsem byl, je považovaný za největší skatepark světa

Jsou Čínani na lepšími fanoušky než Češi?
To nevím. Na závody přišly tisíce diváků, ale přes integrálku, hudbu a celkové soustředění na závody jsem si toho moc nevšímal...

Jak na tebe potom zapůsobila návštěva Spojených států, kde jsi byl jen pár dní před Čínou? Jsou si v něčem ta dvě místa podobná?
Společné mají jen prasácké jídlo z Mekáče.

V čem je realita v USA jiná než to, jak si ji představujeme my?
… v tom, že Američané jsou neuvěřitelně tlustí. Americké filmy ukazují jen super herce a super herečky, ale realita je jiná. Možná taky to, jak prosazují demokracii... a přitom tam nemůžeš oproti Česku téměř nic.

Například?
Alkohol si v obchoďáku nekoupíš. Koupíš ho jen v hospodě a když si chceš odnést lahváče domů, můžeš si vzít na jednoho člověka jen jedno balení. Když u sebe nemáš občanku a i když už ti od pohledu bylo dávno 21 let, nemůžeš ten balík piv ani vzít a donést do auta.

SMP park v Šanghaji je považovaný za největší skatepark světa.

Mána tvé cestovní pažbě zářez ještě nějaké místo, které by stálo za zmínku?
Minulý rok jsem byl na ostrově Reunion, který leží pod ostrovem Madagaskar. Jde o bývalou francouzskou kolonii. Ostrov za pár hodin objedeš kolem dokola autem. Obydlený je jen na pobřeží, v centru ostrova jsou deštné pralesy a stále činná sopka.

Jak se stalo, že ses tam vydal?
Minulou sezónu jsem vyhrál ve Francii závody ve vertu v kategorii PRO. Organizující agentura si na mě vzala kontakt, napsali jsme si pár mailů, padli jsme si do oka  a od té doby pro ně občas na takové exhibice jezdím.

Na úplný závěr zpátky ke kolu, co plánuješ na příští sezónu?
Mé plány jsou veliké, jen je ještě uskutečnit. Chci hlavně závodit. Ladím teď se sponzory prostředky, abych mohl objet komplet americkou sérii Dew tour a LG World tour. To by obnášelo tak 10 závodů v USA a dalších 10 v Evropě. Vypadá to, že budu jen na cestách.

Takže přibude řada dalších zážitků ze všech světových končin. Chceš na závěr něco vzkázat?
Chci poděkovat lidem, kteří mi věří a podporují mě, a rodičům, že mě naučili, že nikdy nesmím nic vzdávat.