Příběh o studentech, kantorech, rodičích a graffiti pak od zítřka zaplní osmatřicet sálů v Česku.
"Bude to barevná, bytelná, hudební, poetická a nadusaná obrázková komedie," sliboval před rokem tvůrce a první diváci – předpremiéra jich nasbírala kolem dvou tisíc – mu teď dávají za pravdu.
V internetovém hlasování se hodnocení filmu blíží sedmi bodům z deseti, z herců sklízí chválu hlavně Jiří Mádl a nejčastější reakce zní "příjemné překvapení".
Telička se směje sám sobě
Natáčení vypuklo 21. srpna 2006, což nemělo nic společného s výročím okupace; štáb jen potřeboval využít budovu školy, než skončí prázdniny. V ředitelně se usadila Eva Holubová a čekala na Pavla Teličku v roli inspektora.
"Jde mu to samo," chválila bývalého eurokomisaře. "Nebojí se, nestydí, umí se soustředit i smát sám sobě, dokonce dělá kaskadérské kousky," líčila herečka.
 Noví rebelové běží o život. Konečně!recenze Gymplu od Mirky Spáčilové |
Hlavní studentské duo, v civilu už vysokoškolské, mělo tehdy do středoškolských lavic ještě blízko.
"Sotva jsem odmaturoval, už jsem ve škole zas. Ale zjistil jsem, že na tohle gymnázium chodí Vojta Kotek, tak jsem mu to vyžehlil u paní ředitelky," žertoval Jiří Mádl. Tomáš Vorel mladší měl tehdy od školy již roční odstup a "na revanš" tam pomaloval šatny.
Škola se nezměnila
Hrdinové však ve třídě tráví jen nejnutnější čas. Jejich vášní je graffiti, takže si užili běhání po střechách, jízd v závěsu za tramvají i metrem, honiček s policií. Z padesátky studentů se ve filmu vydělí hlavně septima a v ní tihle dva rebelové.
"Gympl je nebaví, považují výuku za zbytečnou, učitele za blázny a rodiče za zoufalce. Ten zkušený si vybíjí energii v nočních graffiti akcích, druhý se přidá a učí se to," shrnuje Vorel.
Ale ač graffiti zosobňuje současnou módu, jeho vyznavači v Gymplu prý zažijí totéž co jejich předchůdci z pamětnických komedií.
Trailer k filmu Gympl"Lásku, chtíč, zvrhlost i anarchii. V tom se nic podstatného nemění, jen je vše ještě krutější a stupidnější. Systém školství se vůbec nezměnil, naopak zbytněl. To, co zažívali studenti v Cestě do hlubin študákovy duše, jsem v jiné formě zažíval i já a pak můj syn. Pokusili jsme se to zakódovat do scénáře. Psal jsem ho s Tomášem Houškou, což je bývalý ředitel gymnázia, odkud ho vyhodili, a s Pavlem Noskem, což je bývalý student gymnázia, odkud ho vyhodili. Takže všichni přinesli do příběhu své reálné zkušenosti," tvrdí režisér, který se ještě v padesátce budí z hrůzných snů, že zapomněl na domácí úkol.
