ČTĚTE TAKÉ ROZHOVOR S TRENÉREM ŽEN HC SLAVIA PRAHA
Kdo vás přivedl k hokeji?
Jsem z hokejové rodiny a na led k hokejce mě přivedli bratři. A když v Opavě zakládali ženský hokej, tak jsem se hned přihlásila.
Co vás na hokeji tak přitahovalo a přitahuje?
Strašně mě baví. Nikdy na něm není nuda. Pořád se něco děje. Máme navíc skvělou partu. Hokej je prostě součástí mého života.
Čím vším jste musela na začátku projít? Jaké byly tréninky tehdy a na co jsou zaměřeny dnes?
Ze začátku bylo nejdůležitější naučit se techniku bruslení. Teď už ty základy umíme, takže můžeme nacvičovat různé situace, strategie. V rámci letní přípravy pak běháme (klasicky i schody), posilujeme, plaveme, cvičíme aerobik, děláme úplně všechno jako chlapi. Jen zátěž máme jinou.
| Eva Holešová je z Opavy a je jí 24 let, hokej hraje 14 let. Jako kapitánka obléká dres týmu HC Slavia Praha a na ledě si drží pozici centra. Ačkoli vystudovala střední zemědělskou školu s maturitou, i svou pracovní kariéru spojila se sportem a pracuje pro manažera Slavie. Jak sama říká: „I mezi právníky je hodně hokejistů, takže mám v práci pochopení.“ Vedle ledního hokeje hraje, stejně jako její spoluhráčky, závodně in-line hokej. |
Měla jste chuť s hokejem v průběhu let přestat?
Ano, v šestnácti. Začala jsem být totiž trochu líná. A projevovalo se to tak, že se mi někdy nechtělo na trénink. Naštěstí mě to rychle přešlo.
Zranila jste se na hokeji někdy?
Nic vážného – jen jsem si poranila kolenní vazy. Naštěstí.
V čem si myslíte, že jsou ženy lepší než muži, a dá se to vůbec srovnávat?
Já si myslím, že se to srovnávat nedá. Na ledě se ale řežeme úplně stejně jako oni. Někdy možná o trochu víc. (smích) Je to sice zakázané, ale zase záleží na rozhodčích, co uznají a co ne. Takže když to "pustí", tak jdeme do sebe normálně jako chlapi.
Je vaše závodní výstroj ve srovnání s mužskou lehčí?
Ne, je to úplně stejné, až na suspensory. Ty máme samozřejmě odlišné.
Když se necítíte zrovna dobře, máte třeba "své dny", máte během tréninků nějaké úlevy?
Ale ano, když za trenérem přijdeme, že nám není dobře, že se necítíme ve své kůži, tak nám dovolí sejít z ledu. Nesmí se to ale zneužívat.
Lední ženský vrcholový hokej hrají ženy běžných profesí, mají rodiny, vztahy... jak to zvládáte?
No, zvládáme – po práci čtyřikrát týdně jdeme na hokej a k tomu další sporty... Hokej je ale náš největší koníček. Neživí nás, nemáme z toho peníze, a tak do práce chodit musíme.
Které profese jsou zastoupeny ve vašem klubu?
Hodně pracují v kanceláři nebo je tam zdravotní sestra u zubaře. Děláme normální, běžné věci.
Jak vás berou kolegové v práci?
Vždycky se diví, když to neví. Pak si ale zvyknou. Normálně – třeba si i dělají srandu "…á, naše hokejistka" a tak...
Co obvykle řešíte v šatně?
Všechno. Stihneme probrat, co kdo vařil, kde kdo byl, od kosmetiky přes hokej až po chlapy a kdo s kým chodí. Bavíme se o všem jako normální ženské.
Jaký styl oblékání vám nejvíce vyhovuje? Nemáte chuť kompenzovat hokejovou výstroj šatičkami a kostýmky?
Ne! Z našeho týmu chodíme skoro všechny v džínách. Kostýmky na sebe navlékáme jen v nejnutnějších případech.
Co ponorková nemoc? Pomluvy, babské klepy…?
(smích) To jsou takové drobné věci, žádné větší problémy jsme neměly. Jsme spolu velmi často, ale to musím zaklepat, máme skvělou partu.
Jak je to tedy se vztahy s muži? Je lehké se s někým seznámit a navázat vztah?
Spíš ne, protože jsme hodně na hokeji a s holkama. Ale není to zas nějak obrovský problém. Mám i vdané spoluhráčky.
Jak probíhá první rande? Neleknou se muži, když jim řeknete, že hrajete vrcholově hokej?
To, že hraji hokej, řeknu určitě. Ale myslím, že to nebývá problém, a hlavně se s nimi nebavíme jen o hokeji. V současné době ale přítele nemám.
Jak vůbec rodina toleruje vaši častou absenci?
Zvykli si, a tak jim to nepřijde vůbec divné. Ví, že to patří k mému životu.
Máte někdy čas zajít si do kina nebo relaxovat jinak než sportem?
Čas je, ale málo, protože 90 procent z toho jsme na hokeji, v práci nebo ve škole.
Uvažujete o dětech? Končí tím kariéra hokejistky?
O dětech samozřejmě uvažuji, ale ještě mám čas. Jsou hráčky, které děti mají, ale už se pak tolik nevěnují hokeji. A to já ještě nechci. Nikam nespěchám.
Díky bulváru tu je povědomí, jak slaví vítězství muži. Jak ho slavíte s kolegyněmi vy?
Možná slavíme ještě víc než chlapi, protože to prožíváme jako ženské. Jdeme s holkama na pivo, dámě nějaké panáky. Když hrajeme, tak naplno. A když se slaví, tak slavíme taky naplno.
(Trenér: Za dvě hodiny jsem neměl mančaft. Byly úplně našrot.)
Sledujete hokejové zápasy i jejich televizní přenosy?
Hodně. S holkama se sebereme a jdeme. Často. Máme někdy štěstí, že nám klub zaplatí lístky třeba do Sazka Areny, že prý "ať se podíváme, jak se to hraje".
Co vám hokej do života dal?
Díky hokeji jsem se dostala do světa, hodně jsme toho projezdili. Pak jsem poznala partu lidí, kteří nefetují a sportují a je tu super sranda – mám tu přátele. Pohybuji se mezi nimi každý den a je to pomalu moje rodina.
A jaký je váš hokejový sen?
Zahrát si na olympiádě.
|
Český ženský hokej oficiálně existuje od roku 1984 a má na svém kontě celkem 152 utkání. Ženská hokejová reprezentace odehrála svůj vůbec první zápas v roce 1989 na mistrovství Evropy v Düsseldorfu, Češky tam tehdy skončily sedmé. Letošní mistrovství světa bylo v Japonsku. Hraje se česká ženská liga, tu řídí Český svaz ledního hokeje, ale o její chod a správu se stará Asociace ligových klubů ženského hokeje (ALKŽH). Titul mistři české ligy žen v sezoně 2006/2007 získala HC Slavia Praha. Letos počtvrté se také volila hokejistka roku. |
