"Kdyby se Jirka hodně snažil, tak bych mohl být jeho syn, ale musel by do toho praštit vcelku rychle. Je mezi námi rozdíl čtrnáct let, on už je taky starej dědek," baví se na adresu svého staršího a známějšího bratra Langmajer.
Kromě vizáže s ním má společnou i jednu vlastnost - vzteklost. "Jsme takoví trošku nerváci. Kdo větší? Myslím, že on," míní. A proč se o něm dosud moc nevědělo? "My se navzájem tajíme. Jirku ale už bohužel neutajím," vysvětluje Langmajer a dodává, že mezi ním a Jiřím se rodičům narodila ještě dcera.
Sourozenci prý byli vzorní, i když si Lukáš Jiřího příliš neužil. "Jirka se na mě strašně těšil a vcelku si mě užíval, až na to, že od nějakých patnácti let byl v Praze. Dojížděl za námi do Plzně, jak mohl. I tak si s ním pamatuju docela zajímavé dětství, kvůli mně se i popral," vzpomíná Langmajer.
Rukama by se neuživil
Lukáš Langmajer hraje od svých třinácti let. Jeho domovské divadlo bylo dlouho v Plzni, v místě jeho bydliště. Teď přesídlil na jih Čech a hraje v Jihočeském divadle. "Když se v tom člověk narodí, nemá ani moc na vybranou, táta je taky podobný pošuk, živí se muzikou. Nic jiného ani neumím. Rukama jsem se snažil, ale víc věcí jsem zničil, než abych to dal dohromady. Takže jsem zjistil, že to očividně jinak prostě nepůjde," směje se herec. Na rozdíl od svého staršího bratra, který má dvě dcery, zatím nezaložil rodinu. Možná to ale brzy přijde. "Začíná to zavánět tím, že nad tím pomalu přemýšlíme," naznačuje možnou změnu ve svém životě.
V Bobuli se Lukáš Langmajer sejde například s Václavem Postráneckým, Tomášem Matonohou, Igorem Barešem, Lubomírem Lipským či Kryštofem Hádkem. Právě s ním ztvární ústřední dvojici "sympatických podvodníčků".
