"Z pohledu fanouška jsem byl s dramatickým průběhem zápasu spokojený, ale ty šílené nervy od začátku až do konce, to bylo něco hrozného," říká Vízek. "Zpětně lituju všechny slávisty, protože při zápasech jejich mužstva je to vlastně nervák za nervákem."
"A ti skalní fandové mi říkají: to nic, pane Vízek, my už jsme si za těch třicet let zvykli, tak si zvyknete taky," pokračuje pětapadesátinásobný reprezentant, jehož dcera Pavlína je manželkou staronového slávistického fotbalisty Vladimíra Šmicra.
Podle Vízka se slávisté na postup nesmírně nadřeli.
"Od začátku bylo jasné, jak moc si Slavia dává záležet na tom, aby neinkasovala. Slávisti hráli v obraně moc dobře, před svým vápnem zhušťovali prostor, šla jim i kombinace v poli. Nulu vzadu uhájili, ale bohužel, vepředu nic, taky nula," hodnotí Vízek.
"A když už je v úniku Standa Vlček, tak si jeho spoluhráči musí dávat pozor na brejk. Jo, kdyby tak Vlček aspoň polovinu svých náběhů a šancí proměňoval..."
Že je postup Slavie zasloužený, to Vízek dovozuje z přece jen lepších fotbalových kvalit.
"Řekl bych, že na mužstvu je znát Jarolímův rukopis. Slávisti byli mnohem fotbalovější, bystře si to strkali, dařily se jim narážečky. Ale jak už jsem říkal, víc toho fotbalového bych rád viděl i v útočné fázi. Jenže na druhou stranu, při pohárové matematice chápu, že na defenzivu se Jarolímův tým soustředit musel. Protože eventuální inkasovaný gól by slávisty zabil."
Když zápas dospěl k penaltovému rozstřelu, Vízek prý věřil především Vaniakovi. Avšak Slavii při pokutových kopech hodně pomohli žilinští hráči Štrba s Vomáčkou, kteří shodně přestřelili.
"Znovu se jen potvrdilo, že penalty jsou obrovskou loterií. A jak v takové situaci pracují nervy. Překopnout branku, to se může stát právě jen pod abnormálním psychickým tlakem," říká Vízek.
Ze slávistických jednotlivců vyzdvihuje především francouzského záložníka Tavarese.
"Tahle posila Slavii, jak se zdá, opravdu vyšla. V defenzivě byl Tavares famózní, ale jako výborný technik si dokázal poradit i v poli při rozehrávce. A líbilo se mi, jak je při své hře jednoduchý, a přitom efektivní."
Na domácí zápas Slavie s Ajaxem se Vízek bude dívat jen u televize.
"Doma to přece jen nebudou takové nervy, jaké jsem zažil ve středu. To už opakovat nechci, přestože nakonec to byla příjemná půlnoční fotbalová tečka. A musím taky myslet na to, že jsem vlastně duklák, a ne slávista. Jenže to už jsem si říkal mockrát a pak se nervuju stejně."
