Do pořadu Výměna manželek se přitom osmadvacetiletá dýdžejka z pražských Řeporyjí přihlásila náhodou a spíš ze zoufalství.
HLASUJTE V ANKETĚ: Šli byste do pořadu Výměna manželek?
"Naše manželství bylo v krizi. Já byla s dcerou na mateřské a jen jsme si s manželem podávali kliku. Sotva přišel z práce, utíkala jsem do posilovny, na solárko, anebo si přivydělat na diskotéku jako dýdžejka," vzpomíná Katka na letošní jaro, kdy se vyhýbala problémům. "Zdeněk byl stále jednou nohou u maminky, začal mi lhát a já si nechtěla udělat čas, abychom si sedli a neshody řešili."
Manželka se Zdeňkovi vrátila jako vyměněná
Katka byla přesvědčená o své pravdě a neměla chuť nechat si svou verzi zpochybňovat. "Manžel chtěl, abychom si zašli na večeři, udělali si na sebe čas," uvědomuje si nyní maminka devítiletého Martina z prvního manželství, která si se Zdeňkem pořídila teď už čtrnáctiměsíční Veroniku. "Výměnu jsem brala jako zatěžkávací zkoušku. Buď se pak rozejdeme, anebo to náš vztah naopak upevní."
Šok
Letadlem s přestupem a pak ještě 230 kilometrů autem, dohromady 13 hodin trvala cesta do cíle, o němž manželka z pražských Řeporyj netušila vůbec nic.
"Bylo mi podezřelé, proč se musím nechat očkovat proti tyfu, klíšťatům a žloutence, ale z Novy řekli mi, že to musí podstoupit každý. Když jsme pak jeli kolem Dunaje, pořád jsem si říkala, že už za támhle tím kopcem musí být moře, ale najednou jsme odbočili do hor. Katka se vyměnila s o rok starší Marianou z vesničky Bígr. Měla sdílet domeček s třiatřicetiletým Jendou, jeho matkou a starat se o šestiletou Patricii, psa, prasata, kočky a slepice.
"Po přečtení seznamu povinností jsem se rozbrečela. Chtěli například, abych zabila slepici a uvařila z ní polévku. V bytě nebyla pračka a prakticky ani koupelna. Vařilo se na kamnech a jako WC sloužil suchý záchod na dvorku, nejbližší o něco větší ves odsud byla 80 kilometrů. Okamžitě jsem chtěla zpátky domů."
Nevěstu nebudím
Postupně se ale Katce v Rumunsku zalíbilo. "Zabíjet slepici po mně nakonec nikdo nechtěl, úplným balzámem na mé dosavadní zkušenosti bylo, že tchyně se tam nové rodině do ničeho nepletla. Respektovala ji. Vstávalo se v půl osmé, ale já hned první den zaspala! Nevěstu nikdy nebudím, prohlásila babička a automaticky se chopila práce. A tak jsem hned druhý den raději vstala dřív já. I děti tu jsou k dospělým uctivější. Nestane se, že by neposlechly na slovo. Víc si váží věcí. Koupila jsem třeba Patricii pitíčko s brčkem a ona se k němu chovala, jak kdyby dostala kolo. I novou panenku si raději posadila na gauč a venku si hrála s kytkou napíchnutou na klacek."
Smělá povaha dýdžejky z Prahy zvítězila. "Uvědomila jsem si, že si to dobrodružství, které bych jinak nezažila, musím pořádně užít." Když už, tak už. S tchyní praly každá v jednom lavoru, jedna předpírku, druhá načisto, vyráběla sýr, dojila krávu, vyzkoušela místní kroj, v místním baru popíjela rumunské pivo z české sklenice, kuchala dvanáctikilového kapra, kterého Jendův bratr chytil v Dunaji...
Rodina je víc než solárko
Ještě dva dny před odjezdem z Prahy vyhrožovala manželovi rozvodem. Ale daleko od domova, odříznutá od přátel najednou přemýšlela jinak.
"To se vám v hlavě honí myšlenky, které by vás normálně nenapadly," říká. "Tam drží celá rodina spolu, váží si jeden druhého. Pravidelně v neděli po mši grilují na zahradě, večer se scházejí v baru, mají si pořád co říct," zjistila Katka.
Tisíce kilometrů odsud bojoval se svými pocity i Zdeněk. "Uvědomil jsem si, že den s dětmi je kolikrát namáhavější než práce. Došlo mi, že i v názorech na výchovu dětí, na chod domácnosti jsme si s Katkou blízcí a že bez ní nechci být."
Na výčet společných výletů by teď nestačily prsty na rukou. Navštěvují víc babičky a dědy. Odloučení přineslo happy end: "Z domova teď odcházím jen do práce. Na solárku jsem byla za poslední dva měsíce jen jednou, cvičit jsem si zvykla doma a do posilovny nemusím. Rodina je mi přednější."
Katčin manžel Zdeněk s dcerou Veronikou
