Přitom podmínky ve Švédsku byly podle Záhrobského extrémně těžké. "Když jsme tam přijeli, pršelo a byly plus čtyři," popisoval rozmary počasí. "Během dne bylo minus dvacet čtyři a stabilně špatná viditelnost. Podmínky byly často na hranici regulérnosti."
Přes žehrání na rozmary počasí se však na Šárku usmálo štěstí. Podmínky při jejích závodech byly o něco příjemnější, než při závodech mužů. "Měli jsme štěstí, že kombinace se jela v den, kdy vyšlo sluníčko," přitakal Záhrobský. "A obří slalom a slalom se jely večer za umělého osvětlení, kdy reflektory tu špatnou viditelnost podsvítily a závody nebyly tak nebezpečné."
K problémům s počasím se přidal i nekvalitní sníh. "To byla hrůza," čertil se Záhrobský. "Sníh byl umělý, přemrzlý, připomínal polystyren, hodně se krájel, byl hodně nevyzpytatelný a řada závodníků na to doplatila pádem."
Přes všechna vypočítaná negativa však tým okolo Záhrobského dosáhl ohromného úspěchu. "Naše mise byla velmi úspěšná," komentoval výsledky Šárky hrdý otec. K pohodě přispěl komfort, který si pro svoji dceru vydupal.
"Měli jsme optimální ubytování, nějakých třicet metrů od cílového prostoru," přiblížil Záhrobský podmínky. "Odpadly nám tak časové ztráty a prostoje a Šárka se mohla na závody maximálně koncentrovat. Musel jsem si to na svazu vydupat, ale přineslo to své ovoce."
Že by nástin dalšího sporu se Svazem lyžařů ČR? "Konflikty se svazem jsou minulostí," smířlivě hovoří lyžařský samorost. "Žijeme vedle sebe, respektujeme se a tak to má být. Letos byli ze svazu na mistrovství přítomni pouze dva funkcionáři. Působili nenápadně, pomáhali nám a všechno to bylo ku prospěchu věci."
Kdo zná doslova válečný stav mezi Záhrobským a svazem, je zcela jistě překvapen chválou na svazové konání. "Je to moje první poklona svazu, poprvé je veřejně chválím," připustil Záhrobský. S novým prezidentem svazu Lukášem Sobotkou si rozumí.
Nedá se proto očekávat nějaká výraznější pomoc i ostatním lyžařům? "O to by musel někdo stát," zní nekompromisní odpověď. "Já se vnucovat nebudu! Mezi námi jsou velké rozdíly. My jsme obchodní společnost se vším všudy, Svaz lyžařů je zájmové sdružení. Tím je řečeno vše."
Záhrobskému se jeho vlastní cesta začíná vyplácet. Nejen finančně, ale i stále stoupající prestiží. "Head si nás rozmazluje," libuje si nad spoluprací s dodavatelem lyží. "Oni mají z Aare dva mistry světa, Staudachera a Šárku, a snaží se nám vytvářet ty nejlepší podmínky. Nyní třeba máme na testování až deset nových druhů lyží. Skoro pro samé testy nebudeme moci trénovat," spokojeně se usmívá.
A ani mu nevadí některé reptavé hlasy, poukazující na neúčast Šárky v nedělním závodě družstev. "Víte, po takovém úspěchu dojde u závodníka vždycky k uvolnění," vysvětluje. "A závodníkovi bez maximální koncentrace hrozí zranění, což jsme nechtěli riskovat."
Důvod rychlého odjezdu ze Švédska byl však možná i trochu jiný. "Největším negativním zážitkem mistrovství pro mě byla švédská strava. To je samá ryba a ty já strašně nerad," ušklíbl se při vzpomínce na kulinářské zážitky ze severu.
