Karel Svoboda, jehož život se v neděli tragicky uzavřel, jich napsal stovky. Zbožňovaných i zapomenutíhodných.
S mladším bratrem Jiřím, který zůstal v jeho stínu a jenž spolupracoval třeba s režiséry Františkem Vláčilem či Janem Svěrákem, měli společnou vášeň k hudbě. Dělili se o klavír, který jim pořídila maminka. Už na lékařské fakultě hrál Karel Svoboda s Dixielandem mediků, zkoušel i jazz. Pak přerušil studia a nastoupil k tanečnímu orchestru, se kterým vystupoval v pražské kavárně Vltava. Počátkem šedesátých let tam zpíval i Karel Gott, ale jejich cesty se protnuly až později.
K pověstným šlágrům vedla Svobodova cesta přes bigbeatovou skupinu Mefisto, která účinkovala nejdříve v Laterně magice a od prosince 1965 v Divadle Rokoko. Tam Svoboda dostal příležitost skládat pro novou generaci zpěváků: Václava Neckáře, Martu Kubišovou nebo Helenu Vondráčkovou. "A odtamtud jsem se posléze dostal i do světa, čímž byl můj osud definitivně zpečetěn," vzpomínal jeden z nejúspěšnějších českých hitmakerů.
Od Mefista k Lady Carneval
Jeho výrobna hitů se pořádně rozjela v polovině 60. let písní Slunce za oknem, kterou nazpíval tehdejší člen Mefista Jaromír Mayer. Krátce nato se Svobodova kariéra rozběhla i v západním Německu, kde mu vyšla deska s instrumentálkami Návrat Gemini a Start Gemini.
Šedesátá léta dávala českému popu křídla a Svobodova hudba se rozmáchla daleko. S jeho melodií k písni Vzdálený hlas soutěžila Helena Vondráčková na festivalu v brazilském Rio de Janeiru. Od roku 1968 se Svobodova muzika spojila i s hlasem Karla Gotta. Když po něm zpěvák žádal novou píseň pro další ročník festivalu v Riu, Svoboda ji "spíchl" s textařem Jiřím Štaidlem během večera.
"Koupili jsme lahev alkoholu a do rána pili. V pět hodin jsme to ještě úplně neměli a Gott měl přijet v devět. Najednou Jirku napadl slogan a mě jednoduchá melodie. A tak jsme dílo do devíti dokončili," vzpomínal Karel Svoboda na vznik jeho patrně nejproslulejšího songu Lady Carneval. Přebrali jej pak interpreti v Brazílii, Francii, Německu nebo Švédsku.
Jako jeden z mála skladatelů pracoval na obou stranách tehdejší železné opony, a uspěl. Například Karlu Gottovi dodal osmdesát songů, Němcům zhudebnil oblíbenou Včelku Máju. A film Tři oříšky pro Popelku, v němž zní jeho hudba, se stal vánoční klasikou. I v devadesátých letech se Karel Svoboda udržel v branži psaním hudby pro muzikály a produkováním obchodně úspěšných desek Daniela Hůlky či Leony Machálkové.
Pásová výroba
Když začal psát první písně, byla to pro něj zábava, něco jako užité řemeslo, od kterého zprvu víc neočekával. Svoboda říkal, že dělá svoji práci jako dělník u pásu. Byl přesvědčený, že by ji provozoval všude na světě stejně bez ohledu na politický režim. Třeba i v Číně.
V bývalém Československu splynula jeho muzika s proudem oficiální kultury. "Za totality jsem držel hubu a krok jako většina spoluobčanů. Nemám se komu a zač omlouvat," řekl v rozhovoru pro MF DNES. A jako každému dělníkovi mu od pásu padaly lepší, průměrné i horší kusy. Rozhodně uměl svému publiku vyhovět a vykouzlil působivé, zpěvné melodie, hlavně v šedesátých a sedmdesátých letech.
Zatímco Marta Kubišová zpívala jeho výtečnou Depeši nebo hit Nechte zvony znít, Václav Neckář s Helenou Vondráčkovou proslavili song Stín katedrál. Jiří Korn na sebe strhl pozornost kolovrátkovou Yvettou. V Německu, kde jej hudba živila více než třicet let, zněla Svobodova muzika u stovek filmů. Ostatně tehdejší stát vydělával na jeho zahraničních zakázkách víc než exportem hudby od velikánů klasiky.
Na domácí scéně se Svoboda stal dvorním skladatelem filmového režiséra Václava Vorlíčka, počínaje jeho kriminálním dramatem Smrt si vybírá z roku 1972 přes Tři oříšky pro Popelku až k seriálu Létající Čestmír, v němž titulní melodii zpíval Michal David. S muzikály začal Karel Svoboda již počátkem 70. let. Představení Byl jednou jeden, v němž zářil Waldemar Matuška, úspěšně provozovalo Divadlo Večerní Brno.
"Jsem velmi dobře ozbrojen"
V práci i při debatách o kvalitě své práce, která často trpěla spotřební pomíjivostí, připomínal Karel Svoboda zarputilého buldoka. "Spousta lidí má výborné nápady. Ale pak je třeba sednout a makat na nich. Teprve pak se ukáže, jestli za něco stály," říkal.
A měl po ruce komerční výsledky. Třeba více než milionovou návštěvnost muzikálu Dracula. "Každý má stejnou možnost vzít kufřík a jít to zkusit do světa, jako jsem to udělal já," říkal Karel Svoboda. Byl pyšný, že všechno získal vlastní prací. V Česku dostal diamantovou desku za deset milionů prodaných desek.
Hudba Karla Svobodu oblažovala i trápila. Měl obavy, že ho mladší skladatelé odsunou do starého železa. Ale říkal, že k soutěži je vytrénovaný z Německa, kam se chtěl v devadesátých letech odstěhovat. Našel si svou parketu v muzikálech, z nichž poslední, Golem, měl nedávno pražskou premiéru. S každým kusem chtěl Karel Svoboda dokazovat i sám sobě, že ještě existuje.
Osud mu na jednu stranu dopřával, ale vůbec ho nešetřil. Dvě starší děti, Jana a Petr, vystudovaly na univerzitách ve Spojených státech a byl na ně pyšný. S nynější manželkou Vendulou má ještě dvouletého syna Jakuba. Ale Svobodova první žena podlehla roku 1993 rakovině. O druhou dceru Klárku přišel v roce 2000, zemřela na leukemii. Bratr Jiří, nenápadný a citlivý tvůrce filmové hudby, jej natrvalo opustil před třemi lety.
V rozhovoru pro Lidové noviny Karel Svoboda přiznal, že vlastní zbraň. "Jsem velmi dobře ozbrojen. Patřím mezi lidi, kteří získali zbrojní průkaz k ochraně rodiny a majetku. A neváhám zbraň kdykoli uplatnit," řekl před svými pětašedesátinami. Nakonec tu zbraň obrátil proti sobě.
