ODPOVĚDI SONI NAJDETE ZDE
„Rozsvítila jsi tuhle soutěž, budeš tady chybět,“ řekl jí ještě před zapnutými kamerami. I porotci jako by tentokrát byli o něco zaraženější než obvykle.
Ilona Csáková nezastírala, že ji mrzí, že Soňa boj vzdala a začala zpívání v posledních kolech tak trochu odflakovat. Spolu s Eduardem Klezlou byla mezi prvními, kteří se s ní přišli ještě na jeviště rozloučit a pošeptat pár povzbuzujících slov.
Ondřej Hejma totéž učinil v zákulisí, jen co rozdal pár autogramů. Patnáctileté Soně Pavelkové, která má budoucnost před sebou, to hodně pomohlo.
* Prozradíte, co vám porotci šeptali?
Takové věci bych si chtěla nechat pro sebe. Ale byla to jen samá hezká slova.
* Vaše rodina tentokrát chyběla, bylo to pro vás lepší?
Rozhodně. Jsem ráda, že byli doma, bylo by to totiž ještě horší. S mamkou jsem po telefonu mluvila hned po přenosu. Neplakala, asi zatlačila slzu. Všichni na mě čekají a já se na ně moc těším.
* Proč jste to u diváků podle vás prohrála?
Nevím. Nezlobím se ale určitě na nikoho, to ani nejde. Prostě to tak mělo být, věřím tomu. A pak, jsou tu lepší a já už tady nemám co dělat. Moje cesta skončila, dál už bych to asi stejně nezvládla.
* To si opravdu myslíte?
Tak dobře, zřejmě bych to zvládla. Hrozně mě ta soutěž bavila. Pro tuhle chvíli se mi ale rozhodně ulevilo a všechno ze mě spadlo. Byl to velký stres. Je to možná neuvěřitelné, ale jsem teď úplně vyrovnaná.
* Zato vaši kolegové nejsou moc vyrovnaní. Martin Ševčík, který obrečí každého odpadlíka, je tentokrát téměř k neutišení.
Měli jsme k sobě hrozně blízko a všichni mi budou strašně moc chybět. Přece jenom jsme spolu dva měsíce bydleli a žili. Když to půjde, budu za nimi jezdit a fandit jim. Ale abych zase nebyla nějaký vlezdoprdelista, budu sem chodit jednou za čas, aby si mě vážili (poprvé se rozesměje).
* Tvrdíte stejně jako vaši předchůdci, že jste vyřazení tušila, přemýšlela jste tedy už od neděle, co bude dál?
Já to ale opravdu věděla. To je pocit, který prostě není se žádným jiným zaměnitelný. Člověk to pozná. Tušila jsem to už po svém nedělním vystoupení. Zazpívala jsem a věděla, že vypadnu. A co dál? Všechno už to mám naplánované - rozhovory v rádiu, ve Snídani s Novou, chatování, pak domů. A pak nevím.
* Máte představu o vaší vzdálenější budoucnosti?
Chci zpívat. Ještě sice nevím, jak to všechno udělám, ale nějak to půjde. Zatím se vrátím do školy, bude ze mě inženýr, to už je jasný. Čeho? Všeho. Budu zkrátka taková zpívající inženýrka.
* To už v našem showbyznysu jednou bylo, i když šlo o pány - kapela Rangers, později Plavci, byli zpívající inženýři. Znáte je?
Opravdu? Tak ty neznám. Tohle bude úplně něco jiného, to bude nové.
* Co si mladá dívka jako vy ze soutěže odnáší?
Velké zkušenosti. Naučili jsme se tu hlavně toleranci. A poslouchat. Všechno má totiž nějaká pravidla. S tím jsem se dosud v životě v takové míře ještě nesetkala. V tomhle směru mi soutěž dala opravdu hodně.
