|
VIDEO ZDE |
Co, nebo kdo vám při léčbě nejvíc pomohl?
Nejvíc mi pomohl pobyt v nemocnici, protože jsem byl v profesionálním prostředí. Tam se o mě všichni starali na nejvyšší úrovni. Začíná to samotným operačním zákrokem a pokračuje pooperačním stavem. Pokud jde o věci mimo lékařů a mimo nemocnici, tak nejvíc mi pomohla manželka Martina, která se mnou byla čtyřiadvacet hodin denně.
Jaká byla vaše první slova, když jste se probral z narkózy?
To si ani nepamatuju, to ví Martina, protože stála vedle mě. Nemohl jsem ani mluvit, protože v puse jsem měl trubičku na dýchání. Martina říkala, že bylo znát, že jsem vůbec nevěděl, kde jsem. Že to prostředí pro mě bylo zvláštní. Nebylo to mluvení, ale spíš divení. Když jsem pak mluvit mohl, ptal jsem se jí, co se mi stalo.
Jste za obrovskou Mourinhovu podporu vděčný?
Jsem vděčný za každou podporu. Ať už to byl trenér Mourinho, hráči, všichni lidé z klubu, fanoušci klubu, ostatní fanoušci, kteří mi posílali pohledy s přáním, ať se brzy uzdravím, že mi drží palce. Ať už to byli moji blízcí, lidé z Čech a o odevšad. Byl to motor, co mě hnal dopředu. Věděl jsem, že s takovou podporou všech můžu hodně dokázat. Takže všem těmto lidem patří moje poděkování a vděčnost.
Nyní budete mít spoustu volného času. Jak ho budete trávit? Máte nějaké plány?
Zatím musím počkat na stanovisko koncilia lékařů, které se sejde v nejbližších dnech. Připraví mi program postupného návratu k fotbalu a k tréninkům, což by mělo zabrat tři měsíce. Ale budu na ten program připravený dopředu a přesně vědět, kdy budu muset být v Anglii na kontrolách, kdy budu mít různé masáže, rehabilitace, kdy budu moci odletět s Martinou na dovolenou, nebo se podívat domů do Čech, nebo vůbec zmizet pryč z tohohle prostředí, abych fotbal neviděl. Na to všechno bude koncilium pamatovat.
Co lékaři říkají dosavadnímu průběhu léčení?
Musím to zaklepat, ale zatím se zotavuju velice rychle. Za první týden jsem udělal obrovský pokrok, což se všem náramně zamlouvá. Věřím, že to tak bude pokračovat dál. Na druhou stranu všichni, kteří se o mě starají, dobře vědí, že se nic nesmí uspěchat, abych si neuškodil. To by bylo to poslední, co bych mohl potřebovat. I na tohle bude rehabilitační program pamatovat, uvidíme. Já věřím, že si hlavně odpočinu a na ten nepříjemný zážitek zapomenu. Doufám, že to všechno dobře dopadne.
Nebudete se v budoucnu na hřišti bát? Napadá vás, jaké to asi po návratu do branky bude?
Přemýšlel jsem nad tím společně se spoluhráčem Carlem Cudicinim, kterému se v zápase s Readingem stalo něco podobného. Byl v bezvědomí, zapadl mu jazyk, což ale mě nepotkalo. Spíš jsem na něm vyzvídal, jestli on má nějaký pocit, že by se měl v brance bát. Shodli jsme se, že strach by přijít neměl, protože si na to nepamatujeme. Právě tohle by mělo pomoci, abychom se pak v brance nebáli.
O skokanech na lyžích se traduje, že se i po sebekrkolomnějším pádu musí co nejdřív znovu postavit na nájezdovou věž, aby se strachu zbavili. Domníváte se, že by to fungovalo i u vás?
To se uvidí na trénincích. Ale jak už jsem říkal, tím, že si na nic nepamatuju, se nemám čeho bát. Budu samozřejmě vědět, že mám kovové výztuže v hlavě, ale to je asi to jediné, co mě napadne. Myslím, že jakmile mi doktor řekne, že jsem stoprocentně zdravý, že můžu jít na hřiště a že můžu trénovat, tak mi to vadit nebude. Nedávno mi operovali obě ramena a taky všichni čekali, jestli se nebudu bát skočit útočníkovi pod nohy.
Napadlo vás v prvních dnech v nemocnici, že byste taky už nikdy chytat nemusel?
V momentě, kdy jsem se probudil, jsem si nic nepamatoval. Když jsem se potom dozvěděl, co se vlastně stalo, že jsem po těžké operaci hlavy, tak to už jsem zároveň věděl, že ta operace dobře dopadla. I doktor mi vysvětlil, že pokud se ta kost bude hojit dobře, tak že bych se měl v pořádku vrátit do branky. Ale napadlo mě, že kdybych se probudil a někdo mi řekl, tak si tu odlež pár měsíců a pak jsi skončil, tak to že by pro mě bylo hodně složité. Fotbal miluju odmalička, dostal jsem se v něm daleko a najednou by se to ve čtyřiadvaceti zaseklo. Jak říkám, bylo by to složité, ale život a zdraví jsou přednější. S těžkým srdcem bych konec s fotbalem akceptovat musel.
Zaregistroval jste, že v české lize také došlo k vážnému zranění? Kladenský útočník Simpson upadl do bezvědomí po souboji s protihráčem.
Shodou okolností jsem to i viděl v televizi. Když se tohle stane, je to vždycky tragédie. Byl to vzdušný souboj, při kterém se může stát cokoli. To člověk nikdy neví. Podle toho, co jsem se dozvěděl, byl prý Sipmson v těžkém bezvědomí. Pro nikoho, kdo to vidí, to není nic příjemného. Ale i tohle se ve fotbale stane mockrát. Přitom poslední dobou toho bylo nějak víc.
