Jde o vědecký experiment, který přesměrovává postižené nervové dráhy tak, aby pohyb elektromotoru řídily přímo signály z jejího mozku.
Šestadvacetiletá Claudia je jedním z prvních šesti lidí, jimž Rehabilitační ústav v Chicagu ruku nasadil.
Bývalá příslušnice amerických námořních sil přiznává, že předchozí protézu často nechávala doma.
"Moje druhá ruka nefungovala dost dobře na to, abych se ji obtěžovala nosit," řekla na tiskové konferenci. "Tahle je o něco větší a vypadá trochu nemotorně, ale má tolik funkcí, že se ji připnout vyplatí."
Se starou protézou mohla Mitchellová dělat v určitou chvíli jen jednu věc – buď ohnout loket, či otevřít dlaň. "Bylo to podivné. Říkala jsem si: prima, tady mám ruku. Ale který je to vlastně sval?"
"Je to takový neohrabaný tank"
"Ten přístroj je neohrabaný jako tank," připouští autor bionické ruky Todd Kuiken. Váží kolem pěti kilogramů a jeden z motorů zasahuje až daleko za rameno.
Kromě toho mnoho drátů a mechanických částí včetně několika ze šesti motorů je na pohled až příliš viditelných. Protéza je zabalena v průhledném pouzdře, které vypadá jako gumová rukavice.
Pohyb prstů také nevyhlíží příliš esteticky. Nicméně důležité je, že se prsty vůbec pohybují. "Včera jsem si nakrájela první steak od doby, kdy mi byla amputována ruka. Byla to pro mě velká událost," pochlubila se v pátek Claudia na tiskové konferenci.
Nejzajímavější částí přístroje je rozhraní mezi lidským tělem a umělou rukou. Kuiken při napojení šesti nervů, které kdysi řídily pohyb Claudiiny nyní amputované paže, spolupracoval s plastickým chirurgem Gregorym Dumanianem.
Ten voperoval konečky nervů do ženiny hrudi, kde poté povyrostly až k pokožce. Chirurgové umístili na jejich místo elektrody, které posílají signály řídící pohyb protézy.
Důležité je, aby nositelka svou paži "cítila"
"Mozek neví nic o tom, že konečky nervů jsou napojeny na jinou tkáň či hmotu," tvrdí Kuiken.
Když Claudia pomyslí na to, že chce pohnout rukou, nervy informaci přenesou úplně stejně, jako by pokračovaly až dolů k lokti a prstům. Signály přijmou elektrody na Claudiině šíji a pošlou je šesti elektronickým motorkům pohánějícím umělou paži.
Bionickou ruku čeká ještě dlouhý vývoj. Zatím je velmi křehká a může být užívána jen v rehabilitačním středisku.
Autoři experimentu se nyní pokoušejí o to, aby nervové signály odcházely také druhým směrem, tedy k mozku, což by nositelce umožnilo cítit tlak, teplotu, či dokonce ostrost povrchu.
Cílovou skupinou vývojářů jsou jednoznačně váleční veteráni, kteří v bojích přišli o končetiny. Jiný vědecký tým pracuje dokonce na vývoji přístroje, který by byl řízen pouhou myšlenkou, takže chirurgický zákrok by byl nadbytečný.
Například společnost Cyberkinetics Neurotechnology Systems vyvinula čip, který je pacientovi voperován do mozku a umožňuje mu ovládat počítač.
