"Tehdy jsem jen nasával atmosféru a snažil jsem se přiučit od zkušených. Teď mě těší, že můžu předávat zkušenosti sám," říká osmadvacetiletý levý obránce.
V AC Milán jste byl celý rok jen náhradníkem. Čím to, že jste na mistrovství světa přijel ve formě? Trenér Brückner po prvním zápase pochválil celou obrannou čtveřici.
Slyšel jsem, že kluci, kteří hráli málo, nemusí mít formu. Nesmysl. Fotbal jsem hrát nezapomněl. Navíc jsem přijel ještě s větší chutí dokázat Milánu, že mám na základní sestavu.
Jste hodně naštvaný, že jste v AC příliš nehrál?
V dobrém smyslu slova. Když jsem do Milána přestupoval, věděl jsem, že nebudu hrát třicet zápasů za rok, nejsem žádná hvězda. Ale čekal jsem, že si zahraju víc.
Trenér Brückner o vás prohlásil, že jste jedním z nejlepších beků na kontinentu.
Strašně si toho vážím. Všem, kteří si mysleli, že můžu hrát jen v záloze, jsem dokázal pravý opak.
Tak co tedy jste? Obránce, nebo záložník?
Obojí. V Itálii hraju spoustu let záložníka a cítím se na tom postu skvěle. To samé v reprezentaci, i když jsem obránce. Je to výhoda, že nejsem hráč na jedno místo.
I jako obránce řešíte komplikované situace šikovně. Jako proti USA. Když by jiný napálil míč na tribunu, vy se snažíte rozehrát.
Snažím se, i když to nejde vždycky. Můžou to být důležité momenty. Když se balon jen odkopne, hned jste zpátky pod tlakem. Ale dobrá přihrávka mužstvo uklidní a můžeme jít do brejku.
Blíží se druhý zápas s Ghanou. Postoupíte do osmifinále už v sobotu?
Přál bych si to. Bylo by krásné mít před třetím zápasem klid.
Aby se opakovalo Euro 2004? Tam hráli ve třetím utkání s Německem náhradníci.
Bylo by to super. Nechtěl bych hrát v posledním zápase s Italy o všechno. Když v sobotu podáme takový výkon jako proti Američanům, mohlo by se to povést.
Zavládla v mužstvu po vítězství 3:0 euforie?
Tu spíš cítíme zvenku, my jsme určitě na zemi. Fanoušci teď čekají, že postup je jasný. Ale jeden zápas nic neznamená. Naše cesta bude ještě dlouhá.
A dá se vůbec euforii ubránit, když je všude kolem vás?
To není problém. Je příjemné, že nás chválí, ale když vkročíte na hřiště, myslíte jen na to, jak vyhrát.
Ve světě reprezentaci velebí, sázkové kanceláře srážejí kurzy. Čím to, že pokaždé až po prvním zápase pochopí, co umíte?
Asi to vždycky musíme nejdřív ukázat. Myslím, že je o nás zasloužený zájem.
Obrana znovu odehrála zápas bez gólu, počtvrté za sebou.
Pracujeme poctivě, bráníme jako celek, všichni. S nulou se vám sebevědomí zvedá. Doufám, že nám to ještě pár zápasů vydrží.
Co se změnilo? Složení obrany je stejné, přitom v kvalifikaci jste zdaleka tak často čistý štít neudrželi.
Víc jsme se na to zaměřili, dáváme si pozor. Možná máme i víc štěstí. Nula je základ. Vpředu vždycky něco vymyslíme, máme skvělé individuality, které gól zařídí.
Obranná čtyřka se může rozpadnout, pokud Grygera s Rozehnalem dostanou druhou žlutou kartu.
Kdyby chyběli oba naráz, bylo by to nepříjemné. Jsme sehraní.
Poradí vám italští spoluhráči z AC Milán, jak porazit Ghanu?
Možná jim zavolám nebo pošlu esemesku, ale radit nemusí. Taktiku nám vymyslí trenér. My víme, že nás čeká těžká práce. Bude to úplně jiný soupeř než Amerika, která nás chtěla přehrát fyzicky. Afričani jsou nabušení a ještě mají skvělou techniku. Jsou nebezpeční. Appiah, Muntari, Essien, to jsou velká esa.
Jmenoval jste tři záložníky, právě středová řada je největší zbraní soupeře. Kdo má tedy lepší zálohu? Česko, nebo Ghana?
Přece my. Právě hra zálohy rozhodne, kdo získá převahu. Jsem přesvědčený, že to budeme my.
