DÁLE ČTĚTE
Zemřel herec Boris Rösner
Ale i ty mu zvládly dát do vínku velký talent, který jako pedagog DAMU stačil za více než patnáct let předat řadě nástupců.
Další spokojení diváci ani studenti herectví už ale nepřibudou, Boris Rösner dnes věku pětapadesáti let podlehl rakovině.
Herecké povolání přitom Rösner nijak neidealizoval, občas o něm dokonce říkal, že to je duševní prostituce. "Herectví a sláva jsou pomíjivé. Vlezete na jeviště v sedm hodin a v deset představení končí. Když ale vyrobíte poličku a nebo vysekáte elektřinu, tak to tam zůstane...," řekl zapálený kutil Rösner v jednom rozhovoru.
Téměř neviděl na levé oko
V divácích více než stovky Rösnerových rolí ale rozhodně zůstalo i něco z jeho herectví. Oč větší prostor dostával Boris Rösner na jevišti Městských divadel pražských (1979 až 1987) a později Národního divadla, o to méně příležitostí měl u televize nebo filmu.
I kvůli jeho zjevu (daného i tím, že od mládí téměř neviděl na levé oko) jej režiséři často obsazovali do záporných rolí. Hrál třeba v Chobotnicích z druhého patra, před třemi lety hrál velitele koncentračního tábora v televizní inscenaci Viktora Polesného Hodina tance a lásky.
Boris Rösner se narodil 25. ledna 1951 v Opavě, jeho matce, herečce Jarmile Horské, tehdy bylo pouhých devatenáct let. Rodiče se rozvedli když byl malému Borisovi rok a s otcem skladatelem a dirigentem Mirko Čechem-Rösnerem se blíže poznal až ve dvanácti.
Rösnerova matka se po roce 1968 ocitla v nemilosti a místo hraní se musela živit jako servírka. Rösner zpočátku koketoval s medicínou, i kvůli nepříliš vřelému vztahu k matematice ale nakonec skončil na Divadelní fakultě Akademie múzických umění.
Od Salieriho k Harpagonovi
Školu, na které ho učili Václav Voska nebo Vlasta Fabiánová, absolvoval v roce 1973. První angažmá získal v libereckém Divadle F.X.Šaldy, v roce 1979 odešel do Městských divadel pražských. Zde Rösnera potkala velká příležitost, když se roznemohl a zemřel jeho učitel a velký vzor Voska.
Rösner převzal roli Salieriho a jak řekl, "hrál jsem ho s pocitem, že na mém místě měl stát někdo jiný... když jsem jako Salieri vyzval boha k soukromé válce, myslel jsem, že v hledišti někdo umře, že spadne balkon...".
V té době už byl ženatý, s manželkou Alicí se brali, když bylo Rösnerovi dvacet a v roce 1976 se jim narodila dcera Gabriela.
Na jevišti Národního divadla Boris Rösner odehrál za dvacet let na osm desítek rolí, v poslední době asi nejvíce zaujal jako Harpagon v Moliérově Lakomci. Za tuto roli posbíral před dvěma lety skoro veškerá domácí divadelní ocenění - Thálii, Cenu Divadelních novin i Cenu Alfréda Radoka.
Mimozemšťanů se nedočká
Rösner ale nebyl jen hercem a pedagogem DAMU (na které učil od roku 1989), angažoval se i během listopadové revoluce a v roce 1998 si zkusil také divadelní režii Macbetha během Letních shakespearovských slavností na Pražském hradě. V roce 2000 se pak neúspěšně ucházel o post ředitele činohry Národního divadla
Předčasná úmrtí nejsou v Rösnerově rodině nic výjimečného: "Naše rodina má nad sebou jisté prokletí, už jen tím, že se tam předčasně umírá... Matka zemřela ve třiapadesáti, a tak si říkám, že musím přežít tu třiapadesátku a bude to dobrý...," řekl před několika lety.
Přání se mu ale nevyplnilo a návštěvy mimozemské civilizace, která podle něj přijde v roce 2012, se už Rösner nedočká.
