Za deště pod zasněženými alpskými štíty, které v husté mlze nebyly vidět, se Koller při tréninkovém zápase zachytil kolíkem o zem a noha se mu nebezpečně propnula. "Přesně jako tenkrát," otřásl se.
Pokud by se zranil, byla by to pro Česko tragédie. Vždyť obrovitý střelec je nepostradatelný a do mistrovství zbývá jen 18 dní. Naštěstí Koller vstal, promnul si koleno a soustředění v rakouském Seefeldu mohlo bez problémů pokračovat.
Od soboty se národní tým připravuje ve výšce 1200 metrů nad mořem, v ospalém městečku nedaleko Innsbrucku.
Bydlí znovu pod horou Köpfl v luxusním hotelu Dorint jako v roce 2000 a před dvěma lety, trénuje na stejném hřišti pod malým skokanským můstkem a vybíhá do hor po stejných stezkách. "Máme tu svůj klid," říkal trenér Karel Brückner.
Navíc už dva dny prší, což je Brücknerovo oblíbené počasí.
Svěží vzduch je prosycený vůní smrků, za hřištěm se ve studené bystřině míhají pstruzi, na loukách se pasou koně a po větvích hopsají veverky. Božský klid jednou za hodinu vyruší jen zvony z nedalekého kostela. A hlahol hráčů.
Jak bydlí fotbalisté
Dvojice na pokojích Samostatné pokoje |
Když včera dopoledne soutěžili v hlavičkování, radovali se jako děti na táboře. Juchali a plácali se, pár desítek zvědavců kolem bariér se tomu smálo.
"Je vidět, že po těžké sezoně chlapci psychicky pookřáli," tvrdil Brückner. "Dlouho byli v napětí, ve stresu, jsou unavení. Potřebuju je naladit. Trénink, klid, odpočinek, trénink, regenerace."
Tréninky v Seefeldu zatím nejsou nijak ostré. Jak říká trenér: svižná cvičení smíčem a mírná intenzita s prvky výbušnosti. Ale nenechte se zmást, náboj nechybí.
Při obyčejném bagu, kdy se dva hráči v kruhu snaží zachytávat přihrávky, Jankulovski drsně sklouzl Barošovi na kotník a Jiránek zase nechtěně šlápl Marešovi na koleno.
Jediný souboj nevypustí ani záložník Nedvěd, který si ještě minulý týden stěžoval, že je po sezoně v Juventusu vybitý. V Seefeldu znovu velí. "On vám řekne, že je úplně mrtvej, ale když mu chcete dát volno, odmítne a při běhání je pořád na špici," vyprávěl trenér Brückner.
Odpoledne autobus s reprezentací nepřijel k dokonale připravenému hřišti, místo toho vyrazil k úpatí hor. Hráči běželi 10 kilometrů podél horského potoka a trenér Brückner vedle nich šlapal na kole.
|
Na brazilské tréninky se prodávaly
S e e f e l d - Přijel až z Mnichova, aby si mohl prohlédnout české fotbalové hvězdy, které zná z televize. Jan Gruszecki, syn českých emigrantů, postával v sobotu u tréninkového hřiště v národním dresu, přes rameno foťák a v ruce notýsek na podpisy. "Narodil jsem se sice v Německu, ale fandím Česku," říkal jedenadvacetiletý učeň z houslařské školy. Každou neděli odjíždí z Mnichova na internát do Chebu, kde se učí, jak se vyrábějí housle. Zato o víkendech doma v Německu hltá fotbal. I český. "Jsem fanoušek od Bayernu Mnichov, Ostravy a od Teplic," vypráví s mírným německým akcentem. Za národním týmem se do Seefeldu vypravil už před dvěma lety a viděl i přípravný zápas v Axamu. Tentokrát jel 200 kilometrů jen kvůli tréninku. S rodiči postával v dešti a nespouštěl oči ze hřiště. Po dvou hodinách se dočkal, v klepajících se prstech držel notýsek se čtyřmi podpisy: "Nedvěd mě sice neviděl, ale mám Grygeru, Rozehnala, Rosického a Lokvence. To mi stačí. Jsem šťastný." Zatímco tréninky Brazilců u jezera Vierwaldstätter nedaleko Luzernu ve Švýcarsku jsou už dva týdny vyprodané a každý den je uvidí pět tisíc šťastlivců se vstupenkou za 600 korun, Češi v Seefeldu zdaleka takový povyk nevyvolali. Tréninky obvykle pozoruje třicet čtyřicet lidí. Tatínkové ukazují na hřiště a vykládají dětem: "To střílel Nédved. Bravo. Viděls tu kličku? To byl Rozicki." Caparti mají připravené památníčky na autogramy. Včerejší dopolední program sledovaly i dvě skalní fanynky záložníka Nedvěda. Obě měly jeho dres se jmenovkou a číslem 11. Zatímco černovláska oblékla dres Juventusu, blondýnka měla na sobě reprezentační repliku. |
