Tvůrce Shreka stojí v Narnii za keřem

  • 1
V angloamerickém světě představují knižní příběhy C. S. Lewise slavnou mnohagenerační legendu, českým rodičům by se daly představit jako směs Arabely se školní úpravou Pána prstenů.

Na trailer se podívejte ve videogalerii.

Což znamená, že dospělí a děti mohou jít zase společně do kina. Letopisy Narnie: Lev, čarodějnice a skříň, pohádková fantasy na motivy druhé ze sedmi Lewisových knih, patří k rodinné podívané, která menším neublíží a větší neurazí.

Zároveň je však na místě tlumit naděje, jež vyvolává jméno režiséra Andrewa Adamsona, tvůrce obou dílů Shreka, v titulcích. Odvedl slušnou práci, ale nikoli práci, jakou by nezvládl jiný řemeslník. Do Shreka zaklel jedinečnou jiskřivost, do Letopisů povšechnou úhlednost.

Už z úvodní zručné scény náletu na Londýn, po němž ohrožené děti putují na bezpečnější venkov, lze vyčíst věcné uvažování tvůrců. Představitelé čtyř sourozenců jsou zvoleni tak, aby se navzájem nepletli a už na pohled sdělovali své charaktery: od nejstaršího ochranitelského Mirka Dušína přes zarytě podmračeného potížistu po obě dívky, mateřsky rozumnou a tu nejmladší, připomínající Alenku v říši divů či za zrcadlem. Právě ona provede své bratry a sestru záhadnou skříní do zimou zakleté pohádkové říše Narnie.

Je v ní hezky tak jako v každé zemi stvořené fantazií. Člověk se mimovolně usmívá nad bobřím párem místních disidentů, jenž děti zasvětí do boje proti čarodějné uchvatitelce trůnu, a když pak sourozenci dostanou od tamního Santa Clause dárky – zbraně jako pro Jamese Bonda, rozezná výchovnou lekci proti alibistickému pacifismu.

Ale jak se popis pouti čtyř vyvolených spasitelů a jejich přátel za rozhodující bitvou se zlem rozlévá do šíře, tichý úsměv se mění v mechanický. Letopisy Narnie totiž charakterizuje jedno velké ano a spousta malých ale.

Tak třeba film je výtvarně náročný – ale nemá vlastní styl, onen do detailu vymyšlený, originální ráz jako Tolkienova Středozemě či školní svět Harryho Pottera v Bradavicích. Míchá prvky od antiky přes indiánky a andersenovskou pohádku o Kájovi a Gerdě až k Pánu prstenů.

Obsahuje výtečně natočené okamžiky jako nástup vlků či honičku na lámajících se krách – ale triky občas vypadají kašírovaně, byť s výjimkou lva Aslana, na jehož digitální hřívě si tvůrci opravdu dali záležet.

Některé působivé chvíle dávají zapomenout na dětského adresáta: třeba Aslanovo obětování doléhá na city až krutě a také závěrečná bitva s mírně nepřehlednou příslušností k "hodným" a "zlým" obsahuje velmi drsné výjevy – ale zároveň z dialogů prýští uhlazená, ušlechtile osvětová naučnost doporučené četby.

Menší děti se budou v Narnii cítit jako v ráji, neboť hrdinské kousky i královské pocty, na něž si rády hrají, tu v plném lesku absolvují jejich vrstevníci. Dospělí nejspíš usoudí, že to vůbec není špatné, ale málo osobité, uvnitř žánru snadno zaměnitelné a moderním humorem nepolíbené. Jako by režisér v úctě před klasikou zůstal skryt kdesi za keřem.

,