Na snímky z představení se podívejte ve fotogalerii.
Na velmi sofistikované, velmi drahé a velmi málo funkční scéně se rozvíjí civilní, kultivovaně napsaný a lidsky velice oslovující příběh manželské dvojice a jejich syna.
Videoreportáž najdete ve videogalerii.
Svižná psychologická studie, ozvláštněná hojnými citacemi anglických básníků, skýtá protagonistům velkou příležitost. Iva Janžurová hraje svou citovou, pošetilou, trochu hysterickou a hodně nesnesitelnou paničku, dojímavou a hodnou lásky, s vervou a s několika silnými momenty.
Bylo by ostatně hrozné, kdyby se herečka jejího formátu role tak vděčné zhostila jinak než dobře. František Němec a Saša Rašilov jsou právi své profesionální pověsti.
Mám je ráda a visím na nich očima, chci jim naslouchat… a přistihuji se při myšlence, že představení má dle programu končit v 21.30… a nekončí… Co je špatně?
V pomalinkém rytmu se před námi s hojnými pauzami posvátně rozprostírá nepřečtená hra.
Hra jenom zdánlivě jednoduchá, hra rozkrývající psychickou past, ve které lze nevědomky uváznout – na celý život. Je ovšem úkolem divadla celoživotní trápení pozdvihnout a umocnit.
Nicholsonovy dialogy jsou mluvné, úsporné, "jako by nic" – ale budují palčivou tragikomedii, která spěje k smírnému a výchovnému rozuzlení naprosto nelehce.
Režie tu nevyužila nabízejících se dramatických možností výkladu a ponechala herce bezmocné. Škrty by představení prospěly, ale nezachrání ho.
