Ani náznak muže, o jehož strohé, kamenné tváři se vyprávěly legendy. V Lendlově češtině je sice patrný anglický přízvuk, se slovíčky však nemá nejmenší problémy.
Jen jednou se splete a místo majitel řekne vlastnitel. „S Adidasem spolupracuji, požádali mě, abych pomohl. Ale ten obchod vlastnit nechci,“ ujišťuje. Tenis nehraje už ani rekreačně. Novou posedlostí je golf.
Víte vůbec, jaké je dnes výročí?
Dnes? Přece 25 let ode dne, co jsme vyhráli Davis Cup.
No vidíte. A pak že tenis nesledujete.
Říkal mi to minulý týden Pavel Složil. Ani mi nepřijde, že je to tak dávno. A že Pavel bude slavit padesátiny, to je taky šílené.
Vám je 45 let. Příznaky stárnutí nepociťujete?
Když je chladno, bolí mě záda. A už dva roky zápěstí. Jinak nic.
Do Česka jste se vrátil po dlouhé odmlce. Co vás nejvíc překvapilo?
Vždyť já ještě nic neviděl. Jen Ústí nad Labem z letadla a ruzyňské letiště. To je moc hezké.
Chybí vám v Americe třeba česká kuchyně?
Ne. Když máti přijede, udělá knedlíky. Ale já je moc nemiluju, přežiju to i bez nich.
|
Ivan Lendl ■ Narozen: 3. července 1960 v Ostravě. V roce 1992 získal americké občanství, žije v Bradentonu (USA). |
I bez českého piva?
Žádný problém. Nikdy jsem nepil alkohol.
Když minulý týden hrálo Slovensko finále Davis Cupu, fandil jste mu? I proto, že jste býval Čechoslovákem?
Spíš proto, že mu kapitánoval Miloš Mečíř, se kterým jsem hodně prožil. Mně na Davis Cupu vadí vyhrocené emoce, to Oni proti Nám. Najednou se ty národy skoro nenávidí. Raději tedy fandím kamarádům než zemím.
Proč vlastně nenavštěvujete Česko častěji?
Nestíhám. S golfem jezdím po turnajích každý týden. Teď ho začala hrát i moje dvanáctiletá Daniela, jeden víkend jsem s ní, další víkend se staršími dcerami. Manželka zase jezdí s Carolinou na koňské závody. Prostě si holky rozhodíme a v pondělí ráno se zase doma potkáme.
Máte pět dcer a manželku. Jak se žije s tolika ženami?
(směje se) Zajímavě.
Váží si vás, protože jste doma jediný muž, nebo vás spíš vykořisťují?
To víte, že si mě váží.
Už tušíte, co z dcer bude?
To bych docela rád věděl. Čtyři hrají golf. Patnáctileté Marice jde moc dobře, navíc chce na univerzitu. Ambice má vysoké. Vlastně všechny mají vysoké ambice...
Po tatínkovi.
Asi jo. Čtrnáctiletá Isabelle nechce o škole ani slyšet, nejradši by šla hned k profíkům. Na minulém turnaji porazila i Mariku. Dvanáctiletá Daniela má hodně talentu, navíc zkouší hokej na kolečkových bruslích. A sedmiletá Nicole začíná s golfem i s tenisem. Na stěně má rekord pět forhendů za sebou. Jen Caroline, Isabellino dvojče, se místo golfu dala na koňské závody. V těch se vůbec nevyznám.
Dělá parkúr?
Nevím, jak se tomu říká. Dostihy ne. Prostě skáče přes překážky.
Starší dcery jsou už v pubertě. Jak budete odhánět nápadníky?
(směje se) No, flintu si na ně nepořídím. Stačí naši psi. Já mám vlčáka a manželka černého labradora. Ten neuvěřitelně žere, vyprázdní misku za šest vteřin. To jsem ještě neviděl.
Prožíváte emotivně, když v golfu jedna dcera porazí druhou? Asi potom u nich dojde i na slzy, že?
Samozřejmě, že brečí. Ale mně jejich slzy nevadí. Spíš by mi vadilo, kdyby nebyly. Protože když brečí, tak vím, že jim na hře záleží. Teď to bylo obzvlášť zajímavé: Marika vedla o tři rány, mladší se na ni dotáhla a vyhrála.
O golfu hovoříte zaníceně. Ale co tenis? Kdy jste naposledy hrál?
Letos jednou během US Open. Hodinu s pánem, který vyhrál v aukci. Jinak ne.
Už vás nebaví?
Kvůli bolavým zádům vůbec netrénuju, a proto míček netrefuju, jak bych chtěl. A to mě otravuje.
Váš dávný rival John McEnroe nyní ohlásil návrat do turnajů. Co tomu říkáte?
Přeju mu hodně štěstí. Hlavně ať se nezraní. Rozhodně ho napodobovat nebudu.
Díváte se na turnaje aspoň v televizi?
Málo. Radši sleduju hokej a cyklistiku.
Tour de France?
Jasně, i když teď to bude bez Armstronga otrava. Musím si najít někoho jiného, komu budu fandit. Tenis sleduju v televizi jen sem tam, většinou semifinále a finále grandslamů, když hraje Federer. Protože on je setsakramentsky dobrý a taky ho trénuje Tony Roche, můj bývalý kouč.
Vaším sousedem na Floridě je Petr Korda. Proč si nezahrajete tenis aspoň s ním?
To by byl trapas! On trénuje, já ne. Už když jsme spolu jezdili po turnajích, nenáviděl jsem zápasy proti Petrovi, tak proč bych s ním hrál dneska? Radši spolu chodíme na golf, každý čtvrtek od osmi ráno proti bývalým tenistům Ariasovi a MacPhersonovi. Loni jsme zůstali neporaženi.
O co si to rozdáváte?
O dvacet dolarů.
Stále sníte o tom, že se jednou kvalifikujete na golfové US Open?
Zkouším to zas a znovu, každý rok. Letos mi při kvalifikaci dokonce nosila tašku moje Isabelle. Jenže když jsem byl čtyři rány přes par a bylo jasné, že nepostoupím, přestalo ji to bavit.
Co váš další sen: získat kompletní sbírku plakátů Alfonse Muchy? Zatím jich máte 116, tři vám chybí. Doufáte, že je získáte?
Nevím. Dva jsou v Hamburku a New Yorku, bohužel neprodejné. A ten poslední existuje jen na fotce, nikdo neví, kam se poděl. Ale třeba někdo zdědí domek po babičce, půjde na půdu a tam ho najde. I takové věci se stávají.
Vraťme se ještě k Česku. Jaký vůbec máte přehled o dění v bývalé vlasti?
Jenom o sportu, sleduju ho přes internet. Prolítnu výsledky, fotbalovou a hokejovou ligu, a další titulky.
Máte oblíbené kluby?
Přece Baník ve fotbale a Vítkovice v hokeji. Jsem Ostravák.
Vyzkoušíme si vás: jak je na tom ve fotbale Sparta?
Sparta? Ta není z Ostravy, ta mě nezajímá. Ale Baník je v tabulce za Olomoucí, to není dobré.
Komu držíte palce v zámořské NHL?
Carolině, na její zápasy se pravidelně dívám. Vůbec si letos NHL v televizi užívám. Odstranili hákování a držení, zápasy jsou rychlé, padá hodně gólů.
Setkáváte se také s českými hokejisty?
Zrovna se mi přihodila zajímavá věc. Zašli jsme s Petrem Kordou na hokej, když Tampa hrála proti New York Rangers, a jdeme pozdravit Kubinu. Vůbec jsem nevěděl, že jeho snoubenkou je dcera Franty Černíka. Ptám se jí: Jak se vede tátovi? A dozvěděl jsem se, že už je ve Vítkovicích vlastnitelem. Přitom já se jako kluk chodil dívat, když hrál.
A českou politiku nesledujete vůbec?
Ani trochu. V Americe fandím Bushovi.
Neuvažujete o politické kariéře jako Martina Navrátilová?
Proč? Já politiku dělám doma. To stačí.
|
U Lendlů se o golfu baví každý den Je majitelem marketingové firmy Spectrum Sports i dvou tenisových klubů v Connecticutu, sbírá plakáty Alfonse Muchy, fandí hokeji, jezdí na kole. Přesto je ústředním tématem v domácnosti Lendlových golf. „Bavíme se o něm pořád, dennodenně,“ řekla jeho třináctiletá dcera Isabelle pro internetový server Worldgolf.com. Každý týden je Lendl s golfem jinde. Muž, který se po ukončení tenisové kariéry radoval, že už nemusí tolik cestovat, létá víc než předtím. „Přitom letadla nemám moc rád,“ tvrdí. Sám hraje na golfové Celebrity Tour, neúspěšně usiloval o kvalifikaci do US Open profesionálů. Golfu holdují i čtyři z jeho pěti dcer. Zato tenisu žádná! „Ivan to ani nechtěl,“ tvrdí Petr Korda, Lendlův soused v Bradentonu. Kvůli golfu prodal Lendl za 625 milionů korun své sídlo v Connecticutu, kamennou pevnost za železnou branou. Rodina se stěhovala na Floridu, aby dcery mohly navštěvovat věhlasnou golfovou akademii Davida Leadbettera. „Nemohu se na tenis ani dívat. Je tak nudný,“ konstatovala nejstarší, patnáctiletá Marika. „Zato strategii golfu miluji. A vítězství taky.“ Loni se stala nejmladší šampionkou na turnaji amerického juniorského okruhu. „Marika chtěla kdysi vlčáka. Já chtěl, aby hrála golf. Tak jsem jí slíbil psa, když bude půl roku tvrdě trénovat,“ vyprávěl Lendl pro Worldgolf.com. „Teď jsme spokojení všichni: já, Marika i pes.“ |
