ODPOVĚDI MARKÉTY NAJDETE ZDE
* VIDEOUKÁZKA ZDE
Čekala jste, že vypadnete?
Počítala jsem s tím. Byla jsem nejméně aktivní. Muselo to přijít nejen od kolegů, ale i od diváků.
Proč jste se tedy více neprojevovala?
Snažila jsem se. Poslední týden jsem si i říkala, že budu zlá a budu se hádat. Jenže on se se mnou nikdo hádat nechtěl. Prostě – že jsem taková ťuťu-ňuňu. Než jsem šla do soutěže, myslela jsem si, že se prosadím. Ale nešlo to. Všichni v domě jsou silní extroverti. Ale jsem ráda, že jsem tam mohla být. Stálo to za to. Rodiče mi říkají, že jsem někdy nepříjemná a náladová. Teprve v domě, když jsem s nimi nebyla, jsem si uvědomila strašně moc věcí. Doufám, že už taková nebudu. I v tom byl pobyt pro mě hodně důležitý.
Sedmdesát dní – to jsou takové delší prázdniny. Bylo to tak?
Pro mě asi ano. Byla jsem spokojená. To, že jsem ve hře, jsem si ani pořádně neuvědomovala. I když jsem chtěla. Říkala jsem si – jsi ve hře, tak hraj.
Evu „proslavil“ počet nominací, vás diváci spojují s křikem, spíše s vřískotem.
(smích) Když je třeba, řvu, ale asi ne tak extrémně jako v domě. Upištěná ale nejsem.
Typická byla pro vás i čelenka s tykadly.
Mám strašně ráda roztomilé věci – berušky, motýlky – dokonce si chci nechat jednoho vytetovat na ruku. I když mi v domě říkali, že je to trapné. Čelenku mi dala Stefanie. Líbila se mi, tak mně ji půjčila. Při odchodu mi ji darovala. Kdyby mi to nebylo hloupé, přišla bych v ní i sem. (smích)
Máte nějaký mindrák?
Největším mindrákem je moje postava. Přála bych si být štíhlá. Mám období, kdy se tomu snu přiblížím, pak zase vzdálím – jako třeba teď. Ale doufám, že to zase otočím tím správným směrem. Zahájila jsem už včera dietu: ovoce, zelenina, tmavé pečivo. Tak uvidím. A hlavně budu zase hodně cvičit.
Vy sportujete?
Před vstupem do soutěže jsem chodila téměř každý den do posilovny.
Jak řešíte v životě konflikty?
Vydržím hodně. Snažím se je řešit spíš tím, že odejdu a nehádám se. Moc věcí si nechávám líbit.
Co byste nikdy nikomu neodpustila?
Kdyby někdo ublížil mé rodině. Rodina – to je moje slabé místo. Co se týče vztahů a třeba nevěry – už jsem odpustila. Víckrát už bych to ale neudělala.
Je vůbec něco, co vás štve?
(přemýšlí) Já fakt nevím...
Po čem teď toužíte?
Bydlet v Praze, najít si tu novou práci.
Co si slibujete od velkoměsta? Přeplněné tramvaje, dopravní zácpy, davy lidí, to vás láká?
Já se na tohle všechno těším! Jsem z Jáchymova, který má asi tři tisíce obyvatel.
Soutěž jednou skončí – věříte v nějaké přátelství, které s ní neskončí?
Mezi určitými lidmi bude trvat. I když se ti lidé seznámili v boji o peníze. Už teď se všichni domlouváme, že až vylezeme, budeme jezdit do jednotlivých měst, kde bydlíme, a budeme pařit.
A co Milan? Netajil se tím, že ho váš odchod mrzí a že mu budete chybět.
My jsme byli s Milanem sehraní. Ráno jsem mu dělala kafíčko a on věděl, jak na mě. Kdy potřebuju pohladit nebo povzbudit slovem. Byl na mě hrozně hodný.
To ale říkáte o všech, že byli hodní! Dívala jsem se na televizi a moc vám to nevěřím!
Byli. Ale máte pravdu, až na Oksanu. Ta mi nepadla do oka. Bylo to pro ni asi hodně těžké přijít po odchodu Filipa. Je to zvláštní člověk, dokonce si myslím, že je to zlý člověk.
Třeba je taková, protože je nešťastná. Napadlo vás to?
Asi jo. Ona říká, že je to jakási obrana proti světu. Ani se nesnaží mít přátele. Ale prostě jsem ji neměla ráda.
Všem jste dělala snídaně a o všechny jste se starala. Chtěla byste velkou rodinu?
Nesmírně mě to bavilo. Asi mi chybí starat se o někoho, teď, když nemám vztah. A když jsem měla tu možnost, tak proč ne? Těším se, až budu mít rodinu a děti, chtěla bych holčičky. Nejméně dvě. A kdyby bylo pro rodinu dobré zázemí – klidně víc.
