"Mně to dělá dobře. Lidi stojí v samoobsluze u pokladny, každý myslí na své starosti, a najednou se rozzáří. Jé, Bohdalka! Je to příjemné, milé a dojímá mě to," přiznává.
Přitom netají, že má i jinou tvář: "Nejsem pořád ten usměvavý šašek. Taky si umím zanadávat, poplakat, i když spíš křičím než brečím. Jsem prostě normální člověk."
Herečka a učitelka
O svém původu říká, že je křtěna Vltavou, i když pak si ji prý přivlastnily Trhové Sviny. Narodila se 3. května 1931 v Praze a díky mamince, nadšené ochotnici, hrála divadlo už odmala.
Kameru poznala v šesti letech, v devíti vytvořila dětskou roli ve filmu Madla zpívá Evropě. Po maturitě však učila na základní škole v Ostravě a na další filmy čekala až do počátku padesátých let.
Výrazněji se prosadila roku 1957, kdy natočila Florenc 13.30, ukončila DAMU a přišla do divadelního souboru k Janu Werichovi. "Na otázku, čím vším byl, určitě každý odpovídá slovy - vším jsem byl rád. Ale u mě to opravdu platí! Byla jsem učitelkou a herečkou, a obojí jsem měla moc ráda."
Od roku 1967 byla věrná Divadlu na Vinohradech, kde kromě řady rolí klasického repertoáru triumfovala postavou Kláry v Hubačově Domě na nebesích. Ve filmu objevil její dar smíchu s příměsí hořkých slz Martin Frič a svěřil jí tragikomickou roli Tonky ve Hvězdě zvané Pelyněk.
Podobně laděná byla i tramvajačka Marie v Rychmanově muzikálu Dáma na kolejích, prostitutka Anča v krimi Pěnička a Paraplíčko, kde hrála se svým druhým životním partnerem Radkem Brzobohatým, do značné míry také vrcholná česká komedie Světáci.
Dvakrát dopřál Bohdalové komiku proťatou mrazením i soucitem režisér Karel Kachyňa - v trezorovém Uchu a téměř třicet let poté ve snímku Fany, za nějž získala svého druhého Českého lva.
Humor, který nestárne
Pohádky, to je další velká kapitola v životě Jiřiny Bohdalové. "Škoda jen, že líbeznost a krajkovost, pohlazení a poučení, se dnes z českých pohádek vytrácí," říká herečka, jejíž hlas vychoval generace dětí.
Stačí zmínit třeba večerníček o Křemílkovi a Vochomůrkovi, figurku "formeláka" ze série filmů o Lucii či "zelenou" z cyklu Chobotnice z II. patra.
Vždyť i v letošní anketě televizního týdeníku Úsměvy, kde diváci vybírají nejoblíbenější pořad české televizní historie, patří k předběžným favoritům právě Křemílek s Vochomůrkou - a samozřejmě Televarieté, kde vytvořila legendární dvojici s Vladimírem Dvořákem.
Proč vládne divácká nostalgie po archivní televizní zábavě? "Kvůli tehdejší kvalitě humoru," míní Bohdalová. "V dobách, kdy se leccos říkat nedalo, naučili jsme se věci opisovat včetně vulgárnějších slov. V Televarieté jsme hrubší výraz použili snad jednou dvakrát, a ještě jsme na něj nekladli důraz. Kdežto teď, snad jako reakce na vše, co se dlouho nesmělo, od sprostých slov až po pánské náušnice, vládne humoru vulgarita. Jako bychom si to najednou chtěli vynahradit a užít. Málokdo dokáže napsat tak vtipný text bez hrubých slov, jako to uměl Vladimír Dvořák."
V soukromí mezi přáteli však nejde herečka pro jadrnější výraz daleko - ale výhradně v soukromí. Na veřejnosti, na jevišti nebo před kamerou to pokládá za neprofesionální. A přísná přesnost, s níž Bohdalová odděluje i hovorový jazyk od spisovného, nemá prý nic společného s "puntičkářstvím", někdy přisuzovaným její původní učitelské profesi.
"V televizi se má hrubší slovo použít pouze tehdy, když tam jiné být nemůže. Ale my si dnes namlouváme, že čím je pořad vulgárnější, tím je veselejší." Televarieté, říkává často herečka, se může klidně vysílat i po letech - ale co přežije ze současného humoru, tím si není jista.
Jakou cenu mají ceny
Už léta je to stejné. Vyhlašují se výsledky čtenářské ankety Týdeníku Televize, ceny Týtý pro nejoblíbenější tváře obrazovky, a v kategorii hereček opět zazní její jméno. Pokaždé se dušuje, že je to překvapení, a radost nikdy nehraje.
"Líbilo by se mi dostat ještě jedno TýTý, jedenácté, protože jedenáctka je moje šťastné číslo. Ale až to jednou skončí, budu snad na chviličku smutná, ale určitě ne zapšklá," svěřila se po desáté výhře. A tradičně se smála sama sobě, jak se zase hrnula na jeviště. Marně si totiž slibuje, že aspoň jednou si zkusí dojít pro cenu "důstojně".
Vedle diváckých poct a filmových Českých lvů by se královna české komedie ráda dočkala i skutečně profesionálních cen za televizní tvorbu - před časem například překvapila v televizním přepisu dramatu Návštěva staré dámy, kde byla zcela jinou hrdinkou než v častých rolích lidových "domovnických" hadrnic.
Nicméně díky rodinné výchově, kterou se snažila přenést i na svou dceru, rovněž herečku Simonu Stašovou, prý zůstává vždy nohama na pevné zemi. "Čím dál víc jsem vděčná rodičům za to, že se mi zrádná popularita nepřelila přes hlavu. To je jejich zásluha, drželi mi zadek u podlahy - když jsem začínala, i když jsem už byla známá."
Hereččini kolegové dobře vědí, jak dokáže při práci utahat celé okolí. Ale náročná je hlavně k sobě. A přestože je považována za celebritu, na hvězdy má svůj názor. "Zúžila bych prostor televizním pořadům, kde vykládají populární lidi, pořadům spíchnutým halabala, které se navzájem překrývají. Víc místa bych dala dramatické tvorbě, což vůbec není jen tvorba vážná, a mladým hercům."
Království v kuchyni
Přinejmenším navenek odmítá Bohdalová přemítat, co by bylo, kdyby... Kdyby žila v jiné zemi či době, kdyby i její rodinu nepostihly procesy padesátých let, kdyby mohla točit v zahraničí, kdyby se pro ni našly silné role toho druhu, jaké dával režisér Federico Fellini své ženě - Giullietta Masinová je ostatně hereččiným vzorem.
Příchylnost diváků si ostatně získala právě tím, že jí nic "lidského a českého" není cizí. Neskrývá, že se ráda přehrabuje ve výprodejích, ačkoli šetřit by nemusela - vyšla z chudých poměrů a to si pamatuje. Netají své trapasy, nebojí se vyznat z docela obyčejných radostí babičky, která je pyšná, když jí vnukové pochválí rajskou nebo vyhlášené šunkafleky.
V éře módy posiloven, fitness center a kosmetických salonů si troufne říci, že tělo si nejlépe protáhne při pořádném úklidu, jenom ta okna už po sedmdesátce přestala mýt sama. A není přímější cesty k národu než přiznat, že v létě je člověku nejlépe na zahradě, v zimě u kamen, že i herečka může být vášnivá "dečičkářka", která vyšívá na plátno nápis Čechy krásné, Čechy mé, že miluje rodinné obřady, Vánoce a Velikonoce, že nerada dlouho telefonuje, že má televizi puštěnou jako kulisu a vzteká se u zpráv.
"Nerada kážu moudra. Jsem pocitová herečka i pocitový člověk," říkává. V příštím životě by prý chtěla malovat, ale zatím má stále co dělat v životě nynějším. "V České televizi mě čeká vánoční premiéra filmu Bankrotáři a Silvestr s Bolkem Polívkou a Karlem Šípem ve velké Manéži, pro Novu točím seriál Pojišťovna štěstí a na vinohradské scéně začínám zkoušet titulní roli ve hře Lásky paní Katty. Takže si nestěžuju."
 Herečka Jiřina Bohdalová převzala od vydavatelství Supraphon platinovou desku za nahrávku Rákosníčka, které se prodalo neuvěřitelných třicet tisíc nosičů. |
 |
 Jiřina Bohdalová a její Žofka testují vůni pro pejsky s názvem Ó my dog! |
 |
 Herečka Jiřina Bohdalová při udílení cen TýTý 2001. |
 Jiřina Bohdalová s cenou TýTý 2001 v kategorii herečka. |
 Herečka Jiřina Bohdalová. |
 Jiřina Bohdalová na jevišti Národního divadla při slavnostním večeru Pocta Václavu Havlovi. (30. ledna 2003) |
 Jiřina Bohdalová a Pavel Landovský na jevišti Národního divadla při slavnostním večeru Pocta Václavu Havlovi. (30. ledna 2003) |
 Jiřina Bohdalová s cenou Týtý. |
 Herečka Helena Růžičková na invalidním vozíku na oslavě narozenin TV Prima se svojí dávnou kamarádkou Jiřinou Bohdalovou, která jí kdysi odsvědčila sňatek. |
 Křest knihy Ladislava Štaidla. Pavel Dostál a Jiřina Bohdalová. |
 Jiřina Bohdalová na křtu knihy Ladislava Štaidla. |
