Vytváří pomyslné cesty, sytými barvami nechává nasvítit podlahu a prospekt, čímž dociluje prudkých změn atmosféry. Zadní nasvícení, díky němuž se tanečníci mění v siluety, střídá s důrazem bodového reflektoru.
Jeho taneční jazyk je jako obvykle velmi muzikální; logicky, až předvídatelně vychází z nejjemnějších rezonancí Pärtovy mystické hudby.
Choreografie, již provází příznaková symbolika, má místy krásné pasáže, kdy pohyb samozřejmě plyne a přelévá se. Jen výjimečně zadrhává, taneční vazba je kostrbatější. Škoda jen, že abstrakce nemá čitelnější stavbu, která by zážitek umocnila.
Imprint (Otisk) Kanaďana Shawna Hounsella je nejslabším článkem. Abstrakce je dovedena na mez absurdity, nic s ničím záměrně nesouvisí. Imprint má snad všechny vnější znaky předvčerejší taneční módy.
Na scéně jsou rozesety nesmyslné objekty od makety želvy k velkým svítícím hranolům, úvodní a závěrečné desítky vteřin se odpočítávají, Poulencova hudba je zvukově deformována, v jednom okamžiku zaznívá citace jakéhosi choreografova snu, nemůže chybět občasná, s děním mimoběžná černobílá projekce.
To vše provází čtyři hlavní duety. Jejich choreografie není příliš objevná, těží z dispozic interpretů, na něž byla stavěna. Takže pohybovým rozsahem opět upoutají Nikola Márová a Alexandr Katsapov, v prvním obsazení též Zuzana Susová a Petr Zuska.
Práce Jiřího Kyliána se staly už samozřejmou součástí repertoáru první scény. Dosud šlo o díla blízká baletní neoklasice, nyní se pražští tanečníci setkali s odlišnou poetikou. V choreografii Stamping Ground (Udupaná země) se Kylián inspiroval tanci původních obyvatel Austrálie a jižní Oceánie.
Zprvu na ticho a posléze ve víru bicích nástrojů tři tanečníci a tři tanečnice nebaletně rozvlňují paže a trup, skáčou rozvážnými skoky šelmy, s humorem si užívají rytmus. Perfektní splynutí s pohybovým slovníkem je pro vyznění klíčové. Svědčily o tom rozdíly mezi první a druhou premiérou.
Obě dámské sestavy jsou srovnatelné a v tanci přirozené (Zuzana Šimáková, Nikola Márová, Andrea Kramešová, respektive Zuzana Pokorná, Pavla Hrubešová a Zuzana Susová), pánům se dařilo jen v prvním obsazení. Především Petr Zuska a Lubor Kvaček se ponořili do víru skladby, jejich tanec bohatý na nejmenší podrobnosti byl animální i přirozeně komický.
Mile překvapil dříve nevýrazný Jiří Vrátil. Naopak při druhé premiéře se s pohybovou poetikou zcela minul málo tvárný Travis Birch a do princovského výrazu uzavřený Jurij Slipič. Dynamická choreografie nesedla ani jinak živelnému Alexandru Katsapovovi.
 Motýlí efekt |
