Národní hledá svou ´šťastnou hodinu´

úterý 25. března 2003

Šťastná hodina - happy hour je údajně čas mezi pátou a šestou hodinou ranní, kdy nejčastěji páchají lidé stižení depresí sebevraždy. Pacient je v ten čas ve chvíli určitého klidu a jasného rozumu, nahlédne hloubku své deprese a pochopí, že ji nemůže dále snášet. Inspirována tímto faktem napsala britská dramatička Sarah Kane drama Psychóza ve 4.48, jež v české premiéře uvedlo Divadlo Kolowrat.
Podívejte se na videoukázky z představení.

Text nemá předem určený počet postav. Jde víceméně o monolog ženy rozhodnuté pro sebevraždu, provázaný několika dialogy s psychiatrem. V inscenaci vystupují Jana Janěková ml., Taťjana Medvecká a Jan Novotný.

Divák zprvu sleduje text v rovnocenném podání všech tří. Herci sedí na židlích těsně před publikem, dívají se mu zblízka do očí. Diváci jsou tak vtaženi - ať chtějí či ne - přímo do centra dění. Jako by vstoupili do vnitřního světa zoufalé ženy. Neexistuje žádný odstup, vše se odehrává bez umrtvení, přímo. Následně však režisér tuto naléhavost opouští.

Herci začínají text vnějšími prostředky interpretovat, své postavy psychologizovat. Inscenace se rozpadá do sledu jednoduchých situací a setkání, byť zprvu ještě rafinovaně provázaných. Scéna se stále víc zaplňuje zbytečnými rekvizitami a symbolickými výjevy.

Servisní článek k představení najdete ZDE.

Herci rozhrnou zadní, částečně neprůhlednou oponu a za ní se rozsvítí televizor snímající dění na jevišti. Jde sice o jasný odkaz na obdobný text inscenovaný v Kolowratu - Turriniho Hotovo, konec, důvod jeho existence v této inscenaci je však pochybný. Místo aby se divák víc a víc propadal do vnitřního světa hlavní postavy, aby nahlédl hloubku její deprese, místo aby prošel peklem a vyšel očištěn, je veden divadelně „estetizujícími“ vjemy a symboly, jako je například využívání počítače, „choreografické“ přecházení postav nebo závěrečný odchod „do prázdna“.

Tato po mnoha stránkách zjednodušující interpretace je patrná i v hereckém podání, herci se drží psychologického pojetí, realistického rozehrávání situací, přibližného vyjadřování sebevražedných myšlenek.

DIVADLO KOLOWRAT
PSYCHÓZA VE 4.48
Sarah Kane (1971-1999)
Překlad	Jitka Sloupová
Režie	Michal Dočekal
Scéna	Alexandr Puškin
Kostýmy	Barbora Mališová
Hudba	Roman Zach
Dramaturgie	Lenka Kolihová Havlíková
Hrají	Jana Janěková ml. Taťjana Medvecká Jan Novotný
Česká premiéra	6. a 11. března 2003

Ironický úsměv, který vyloudí v jednu chvíli (v části s klávesnicí) Medvecká, degraduje téměř vše, co se do té doby odehrálo. Dlouhý dialog Janěkové s Novotným v druhé části je zas až k uzoufání nudný a fádní. Jen plyne... bez napětí, bez osobního nasazení. Divák, pokud vydrží slova sledovat, je tak jen mírnou, kultivovanou formou seznámen se silným textem.

Jistě to není málo a i v této podobě jde o počin, který možná v některém touto tematikou netknutém návštěvníkovi vyvolá vzdálený pocit „šťastné hodiny“. Inscenace však v žádném případě nikoho z aktérů ani diváků nebolí. Aby „změnila skutečnost“, jak o jiné inscenaci této autorky mluví v programu britský dramatik starší generace a obdivovatel Sarah Kane Edward Bond, to rozhodně nehrozí.