Ve filmu Děvčátko jsou scény, kde jste nahá. V jednom rozhovoru jste řekla, že právě jejich natáčení bylo nejtěžší.
Taky že bylo! Strašně jsem se styděla. Při natáčení těchhle scén musel režisér vyhnat všechny, kteří tam neměli co dělat. Zůstal jen on, kameraman a zvukař. Styděla jsem se i potom. Tak do mě museli nalít absint, abych to zvládla.
Jste vdaná, vašemu manželovi to nevadilo?
Nevadilo. Na to jsem se ho zeptala předem.
A co říkal, když vás potom viděl při premiéře nahou na plátně?
Že ve skutečnosti mám větší prsa.
Náš dnešní rozhovor jsem domlouvala přes vašeho manažera. To už jste opravdu ve dvaceti tak slavná, že potřebujete manažera?
Ale já žádného manažera nemám! Jeden manažer pracuje pro skupinu Slobodná Európa, v níž hostuji a kde hraje můj manžel, a druhý mě zastupoval při natáčení Děvčátka. Nikoho, kdo by mi říkal, kam chodit a s kým se kamarádit, ale nemám - to bych ani nesnesla.
Chci dělat svoje věci
V Česku jsou v podstatě jen čtyři mladé herečky, které režiséři pořád obsazují: Geislerová, Vilhelmová, Issová a Rybová, chtěla byste se dostat mezi ně?
Nepotřebuji se nikam dostávat. Když mi někdo nabídne účinkování v dobrém filmu, tak to neodmítnu. Ale když se to nestane, nebudu na to ani myslet. Budu si dál dělat svoje věci.
Co si pod tím máme představit?
Odjakživa mě bavila muzika. Už jako maličká jsem si brnkala na klavír, potom jsem hrála po barech. Adnes máme už s kapelou Overground svou první desku. Mám z toho radost.
Opravdu je v Bratislavě tolik barů, že se tím dá uživit?
Není. Jsou tam asi tři.
Co na to říkala maminka? O vaší budoucí kariéře měla přece jen asi jiné představy. Nechtěla třeba, abyste byla herečkou jako ona?
Ona ví, že když něco chci, nikdo se mnou nehne. Už si na to zvykla.
Taková jste byla odmalička?
Vždycky jsem neposlouchala a dělala jsem ne to, co po mně chtěli jiní, ale to, co jsem chtěla já. Maminka věděla, že mě baví hrát na klavír a na saxofon a že nemá smysl mě nutit k něčemu jinému.
V kolika jste začala poslouchat muziku?
Začalo to ve dvanácti Bobem Marleym - to mě drželo asi čtyři roky. Ale teď už poslouchám úplně všechno, mám ráda Björk, starého Jamiroquaie, punkové Ramones. Dokonce se mi líbí Tatu.
Vystupujete s punkovou kapelou, to mi automaticky evokuje drogy. Máte za sebou nějaký drogový zážitek?
Ani jeden. Nepiju ani alkohol. Občas si dám panáka, třeba jednou za měsíc, ale i z toho je mi špatně. Málokdo mi to věří. Máma mě posílala na různé drogové testy už v pubertě a vykašlala se na to, až když byly všechny negativní. Proč na všechny působím, jako kdybych brala drogy?
To nevím. Možná je to tím, že jste tak hubená. Nebo máte nějaké jiné vysvětlení?
Asi je to taky tím, že jsem energická, hodně kouřím, pořád běhám a přemýšlím. Já jsem ale spíš prostě blázen, než že bych byla zfetovaná. Z drog mám strach.
Slobodná Európa ale není zrovna kapela samých hodných kluků. Docela proslula tím, že je zasáhla první porevoluční vlna omamných látek. V té době jste se s nimi znala?
V té době mi bylo osm, bydlela jsem v Trnavě a chodila na základní školu! (směje se) Můj manžel je starší o třináct let a s ostatními členy kapely jsem se seznámila, až když jsme se vzali.
Nejdřív jste si ho vzala a teprve potom jste poprvé slyšela Slobodnou Európu?
Whisky mi řekl, že hraje v kapele, ale nevěděla jsem v jaké. Punk jsem nikdy předtím neposlouchala. Neposlouchám ho ostatně ani teď.
Jak se vám líbili, když jste je slyšela poprvé?
Říkala jsem si, že jsou fakt dobrý. Líbili se mi.
Teď hrajete spolu se svým mužem v jeho kapele, to byl váš nápad?
Bylo to kolektivní rozhodnutí. Slobodná Európa osm let nefungovala. Pak požádal Whisky kluky, aby hráli na naší svatbě. Sami mi nabídli, abych se k nim připojila. Jinak bych to ani nechtěla.
O víkendech jezdíte po klubech a celé noci stojíte na pódiu, bydlíte v hotelech. Co tomuhle životu říká vaše maminka?
Ví, že dělám, co chci, a tak je ráda.
Nebojí se o vás někdy?
Ale to víte, že bojí. Pořád mi říká, abych pořádně jedla, spala a nekouřila tolik.
Vraťme se teď do vašeho dětství. Jaké to bylo vůbec u vás doma, když jste byla malá?
Jaké asi! Dobré!
Myslím, že jste jednou říkala, že ve vaší herecké rodině to nebyl takový med. Vaši prý nebyli často doma.
To je pravda. Bydleli jsme v Trnavě a rodiče pracovali v Bratislavě, každý den dojížděli devadesát kilometrů. Pak se vybourali a rozhodli se přestěhovat do Bratislavy. To mi bylo deset. Tohle všechno mi ale také v něčem pomohlo. Naučila jsem se být samostatná. Hned po maturitě jsem odešla z domova.
To se mezi vámi něco muselo stát.
Prostě jsem jen chtěla.
Depresivní texty se mi nelíbí
Vy jste musela být už na škole pěkné kvítko.
Bavilo mě pořád se převlékat. Jednou jsem přišla jako indiánka s pírky ve vlasech, podruhé jako rastamanka. Na střední jsem si barvila vlasy každý den. Úplně každý - teda když jsem měla peníze. Když mi bylo smutno, tak jsem se zase ostříhala do hola. Maminka mi vždycky říkala, že vypadám jako štětka na záchod.
Co na to profesoři?
Většinou se mi báli něco říct.
Báli?
Jo. Že na ně třeba začnu křičet nebo tak něco.
Jak jste na tom byla s prospěchem?
Vždycky jsem spíš než do školy chodila za školu a pak jsem přišla jednou za čtvrt roku s kytičkou a ukecala to na čtyřky.
DOROTA NVOTOVÁ Narodila se 27. října 1982 v Povážské Bystrici. Její maminka Anna Šišková je herečka, kterou znají čeští diváci hlavně z filmu Musíme si pomáhat (hrají tam s Bolkem Polívkou manžele, kteří pomáhají celou válku Židovi Davidovi a schovávají ho doma). Jejím pravým otcem je Jaro Filip, známý slovenský herec a hudebník, který před třemi lety zemřel. Vychovával ji režisér Juraj Nvota. Účinkovala ve čtyřech filmech, například v Perníkové věži Milana Šteindlera. Film Děvčátko režiséra Benjamina Tučka, kde hraje hlavní roli, právě běží v kinech. Dorota Nvotová je vdaná za slovenského muzikanta a člena kultovní punkové kapely Slobodná Európa, Milana Lábera. Nemá žádné děti.
Bylo něco, co vás ve škole bavilo?
Ale ano. Bavila mě literatura a psaní slohů. Akromě toho náboženství. Chodila jsem na evangelické lyceum, a tak jsem z něj nakonec i maturovala.
Jste věřící?
Já nemusím v Boha věřit. Já prostě vím, že je.
Jak vůbec vychází dvacetiletá holka s partou o deset let starších pankáčů?
V pohodě. Jedna z nejslavnějších písniček Slobodné Európy je přitom Apátia, kde se zpívá: „Nezáleží mi na robotě, na škole ani na životě, ani na tomto texte, nezáleží mi na ničem.“ Apátia? Už ji nehrají.
Proč?
Whisky už nechce. A depresivní texty se nelíbí ani mně. Tedy ne ty, které nevyjadřují momentální duševní rozpoložení, ale je z nich cítit póza.
Celé Slovensko jste jednou šokovala tím, že jste prohlásila, že váš otec není váš pravý otec a že vaším otcem je ve skutečnosti slavný slovenský bavič. Proč jste to udělala?
Jedna novinářka se mě v rozhovoru zeptala rovnou: je to pravda, nebo ne? V životě se snažím nelhat, a tak jsem musela s pravdou ven.
Kdy jste se dozvěděla, že váš otec je nepravý?
Tehdy mi bylo osm. Jednou za mnou přišla kamarádka a řekla mi, že mi řekne něco, co už všichni vědí, jen já ne. Když jsem se to dozvěděla, nikomu jsem o tom, co vím, neřekla. Takhle jsem mlčela sedm dalších let.
Obraťme list. Při prvním setkání působíte docela sympaticky, jaké máte špatné vlastnosti?
Těch je! Jsem rozmazlená - například nerada chodím do schodů a vždycky jezdím výtahem, nesnáším multikina a hypermarkety a tlusté maso vždycky vybírám z talíře. A taky jsem paranoidní.
Paranoidní?
To mám už odmalička. Už jako malá jsem měla pocit, že jsem nějaká divná, dementní a nikdo mi to nechce říct. Tak jsem chodila za maminkou a ptala jsem se jí: „Mami, jsem v pořádku? Máte mě rádi?“ A maminka mi řekla: „Ano, jsi normální, všichni tě máme rádi. Jsi hodné dítě.“ A já: „Děkuju,“ a šla jsem pryč. Teď uvažuju dokonce o tom, že vytvořím na webových stránkách kapely Overground kolonku, kde by se každý, kdo mě má rád, podepsal. Aby mi to mohl vytisknout a přečíst, až to na mě zase přijde. Horší bude, když se tam nikdo nenapíše.
Četla jsem teď nedávno knížku o jedné punkové kapele, jmenovala se Nebe pod Berlínem. Jeden člen té kapely tvrdil, že všechny hudební skupiny se zakládají hlavně kvůli balení holek. Letí na Whiskyho, vašeho manžela, holky?
No jasně. Ale já nežárlím. Není proč. Nebo vy jste někdy viděla opravdu pěknou punkerku?
|
OVERGROUND | |
| 1. |
Jar |
| 2. | Modrý Pondelok |
| 3. | Finančné problémy |
| 4. | Svadobná |
| 5. | Leto |
| 6. | Rak & Roll |
| 7. | La Flaca |
| 8. | Chuligánska |
| 9. | Dievčatko |
| 10. | Jeseň |
| 11. | Vianočná |
| 12. | Zima |
 Slovenská herečka Dorota Nvotová. |
 Slovenská herečka Dorota Nvotová. |
 Slovenská herečka Dorota Nvotová. |
 Slovenská herečka Dorota Nvotová. |
