Rufuse (Jiří Schmitzer) a Čerčila (Zdeněk Novák) pojí letité přátelství a život na straně outsiderů. Rufus žije se sestrou (Lenka Volfová), která pracuje v továrně, kde byl kdysi zaměstnán i on.
Čerčil, s nímž se Rufus nejraději schází ve své oblíbené nádražní hospodě, se na rozdíl od něj naprosto odmítá vázat: jeho světem jsou vlaky, které mu dodávají pocit svobody.
V zastavárně, kam chce dát svou starou kytaru, se Rufus seznámí s Kateřinou (Jitka Prosperi), které později začne přezdívat Puklice. Čerčil se zase dá dohromady s dívkou Grétou (Petra Poláková).
Čtveřice začne uvažovat o emigraci. Nakonec však odjede jen Čerčil, přestože tak opustí Grétu, kterou zhoršující se problémy dostanou do psychiatrické léčebny. Rufus zůstává, protože Puklice je těhotná, a najde si práci jako asfaltér.
Speciální stránku iDNES k filmu najdete ZDE. |
Puklice i se synem - Malým Rufusem - opustí věčně nespokojeného muže, se kterým
Recenzi filmu najdete ZDE. |
Malé Gréta a Malý Rufus dospějí a z jejich setkání po letech vzejde hořká naděje - když už ne pro jejich rodiče, tedy pro ně samé.
Děj filmu podle scénáře Martina Ryšavého (předloha vyšla nedávno knižně) zasadil
Lesní chodci | |
režie | Ivan Vojnár |
scénář a kniha | Martin Ryšavý |
kamera | Ramunas Greičius |
střih | Šárka Němcová |
zvuk | Jiří Klenka |
hrají | Jiří Schmitzer Jitka Prosperi Zdeněk Novák Petra Poláková Miroslav Bambušek Ester Hocke Lenka Volfová Josef Vinklář Jana Holcová a další |
hudba | Irena a Vojtěch Havlovi |
délka | 95 minut |
Lesní chodci - premiéra | |
kina | 20. února 2003 |
Vojnárův film se vzdává konkrétních historických paralel. Přesto však v příběhu dvou generací, hledajících ve svých životech pevný bod, nabízí úvahu o možnostech úniku z reality místa, času a lidské zodpovědnosti.
Natáčení Lesních chodců probíhalo od května 2001 do dubna 2002. Herce si Vojnár vybíral především s ohledem na to, aby jako osobnosti vyhovovali jeho představě o postavách.
Ve filmu pak spojil profesionální herce i amatéry, kteří za sebou měli jen pár hereckých zkušeností. Vojnárovi však především šlo o zachycení autentičnosti příběhu. Říká, že "amatéřští herci možná chvílemi nejsou úplně dobří, ale stále jsou autentičtí".
Všichni herci dostávali text těsně před natočením scény, jejíž podobu pak ovlivňovaly jejich vlastní osudy a prožitky - svůj part měli převyprávět vlastními slovy. Režisér jim často nabídl jen rámec, v němž mohli improvizovat.
Výrazným prvkem filmu jsou také monology jednotlivých postav. "Jsou to v podstatě vlastní životy herců," říká o nich Vojnár a doplňuje: "Herci dali své osobní příběhy darem svým postavám."
Fotografie z filmu Lesní chodci. |
Fotografie z filmu Lesní chodci. |
Fotografie z filmu Lesní chodci. |
Fotografie z filmu Lesní chodci. |
Fotografie z filmu Lesní chodci. |
Fotografie z filmu Lesní chodci. |
Fotografie z filmu Lesní chodci. |
Fotografie z filmu Lesní chodci. |
Fotografie z filmu Lesní chodci. |