Báječná show, která není příliš báječná

  • 4
Jedno se snímku Báječná show upřít nedá: v Česku je svého druhu první. Tedy prvním celovečerním animovaným filmem vyrobeným mimo tradiční firmy v Praze či Zlíně. Prvním větším pokusem o spojení klasických technik s počítačovou grafikou i první inspirací ze zámoří v tom, že postavičkám a jejich písním své hlasy propůjčily idoly pop music.
Podívejte se na ukázku z filmu - ikonka video.

Je prvním dílem toho typu, které sází na novodobou obchodní strategii: včera vstoupilo na trh videokazet a DVD, vychází i hudební nahrávka a knížka, 30. prosince se pak film objeví v České televizi, což další prodej zpravidla podpoří. Jen do kin se nechystá.

A konečně je Báječná show první nápodobou světovosti: nelíčí národní pohádky, nýbrž hru zvířat na udílení výročních cen po vzoru Oscarů, takový mondénní hvězdný večer na pódiu před kamerami, s bavičem a červeným kobercem, zkrátka show. Či spíše touhu po ní.

V tom nápadu se skrývá i zrada toho snímku. Ceremoniál vytvořený v plastelíně, jenž celé vyprávění rámuje, na celý film nestačí, "nominovaná díla" předváděná formou kreslených grotesek podle La Fontainových bajek jsou zase jen estrádní čísla, animované klipy písní pro děti. Tvůrci v čele s Vladimírem Mrázem si netroufli na ucelený příběh, ačkoli realizačně by na něj měli. Stvořili mozaiku připomínající dětského televizního silvestra - ovšem pro generaci, kterou vychovává pouťový moderátor výkřiky "super, bravo, už to frčí" a jíž musí postačit, že se zvířecí hrdinové často a pokud možno hlasitě rozplácnou.

Báječná show

(ČR 2002)
Režie a spoluautor scénáře Vladimír Mráz, mluví a zpívají Dan Bárta, Věra Špinarová, Heidi Janků, Jiří Korn, Václav Neckář a další. Vyrobily QQ studio a ČT Ostrava, distribuce Warner Bros., 75 minut.
Všechno je v Báječné show odvozeno. Celkem zručně, ale bez oné nadsázky, která ve Shrekovi či Době ledové okouzlí i dospělé. Zpěváci se zjevně bavili, hudba Borise Urbánka má podobu hitparádově melodických halekaček od country přes rap až po ty nejvydařenější: blues a jarmarečně kabaretní popěvek. Animace si často bere za vzor vděčné honičky z Jen počkej, zajíci, ale zkouší pracovat i s perspektivou a prostorem.

Kámen úrazu, o nějž se dělí duo Sedláček - Dohnal, má jméno texty. Rýmovačky "jsem zkrátka geniální, budu hvězda mediální", "bez práce nejsou koláče, bez umění bylo by zas do pláče" nabudí tesknou představu, co by Zdeněk Svěrák uměl vymyslet třeba s rytmickou Žábou Blážou, zde utrápeně opakující "mou, svou, hou". Výlevy "kdo léčky zná, ten vyhrává" nebo "na konci sváru, neštěstí je láska, víra, přátelství" jako by vypadly z muzikálových propadáků. A sborový závěr s veršotepeckým skvostem "vítězem se stal, kdo pýchy své se vzdal a s úsměvem jde dál" by snad neobstál ani o půlnoční veselici silvestrovské Novy.

Škoda, neboť stačilo zdánlivě málo: najít celistvý, dobře napsaný příběh a k tomu textaře, který nepokládá za vrchol souzvuky mít - žít, láska - páska. Čím zajímavější projekt a vyšší ambice, tím více se u nás zapomíná, že na počátku bylo slovo. Shrek tuhle biblickou teorii uznává, Bláznivá show věřila, že podívaná se štítem slavného bajkaře ledabylou chudobu slova zakryje. Proto je víc estrádou než filmem. Právě v tom omylu však není ani první, ani poslední.

Báječná show.

,