Jak praveverka kdysi stvořila náš svět

čtvrtek 17. října 2002
1

Jeden jediný nerozbitný žalud, a co dokáže? Prakticky řídí vývoj Země, má-li ho v tlapkách veverka smolařka. Právě ona totiž, ač mezi hrdiny Doby ledové má pouze doplňkovou roli, činí z nového hitu vytvořeného počítačovou grafikou skvělý důkaz, že animovaný film už dávno nemusí být jen sladce výchovnou pohádkou pro děti.

Pravda, totéž doložil už Shrek a za ním Doba ledová přece jen o fous zaostává; o fous, který se týká odvozeného scénáře. Vždyť navenek nerudný samotář mamut je obdobou obra Shreka a užvaněný lenochod, kterého dveřmi vyhodíte a oknem se vrátí, je rodným bratrem Shrekova průvodce oslíka. Z Příšerek si zase autoři půjčili motiv batolete, jež zvířecí rekové hodlají navrátit lidem. A model road movie čili filmu o putování už vůbec není původní; takhle táhli pravěkou krajinou i Dinosauři. Kdo chce, najde další podobnosti: tygr Diego připomíná mexického banditu, ovšem záměrně a roztomile, a ze Slepičího úletu jako by vypadli tupí opeřenci, pochodující v šiku a skandující hesla tak dlouho, dokud nepřijdou o poslední samici.

Ale jistou odvozenost člověk rád odpustí, ba ani nevnímá, pokud se směje - a to se mu u Doby ledové děje takřka nepřetržitě. Také typ humoru se totiž poučil u dospělé, černé nadsázky Shrekovy. Tudíž si mláďátka pravěkých zvířat vesele hrají na vymírání, zatímco jejich rodiče probírají evoluční teorii. Kamenné objekty dodnes známé jako Stonehenge jsou suše vysmívány coby „moderní architektura, která douho nevydrží“. Kdo odmlouvá šelmě, uslyší, že „na drzosti jsi v potravním řetězci moc nízko“. Vtip se tu rodí i beze slov, od etudy spánku hodné Mr.

Doba ledová USA, 2002
režie	Chris Wedge
scénář	Michael Berg Michael J. Wilson Peter Ackerman
režie českého znění	Tomáš Tintěra
v českém znění	Jiří Lábus Ota Jirák Zdeněk Mahdal Karel Chromík Petr Rychlý Jan Pohan Pavel Rimský
hudba	David Newman
původní název	Ice Age
délka	83 minut
žánr	animovaný
Doba ledová - premiéry
kina	17. října 2002
Servisní článek k filmu najdete ZDE.

Beana přes bezděčný vynález popcornu po zimní honičku, kde si lenochod na lyžích i sněžném prkně vede líp než agenti Bond a xXx dohromady.

Na rozdíl od zvířecích postav digitální „lidé“ svou přirozenější stylizaci teprve hledají, ale jinak se výtvarná stránka Doby ledové nemá zač stydět. Stačí jmenovat tygří útok v ranním šeru, oživení jeskynních kreseb či ledovou síň, v jejíchž zamrzlých „vitrínách“ jako v muzeu měkce září celá ta tichá dávná čeládka trilobitů, praryb, praještěrů - a mezi nimi létající talíř.

Přesto: zábavné, napínavé i jímavé putování nesourodé, nicméně soudržné smečky je „jen“ velmi slušným, vkusným filmem. Ale onen němý veverák coby malý průvodce velkými dějinami - včetně nádherného dovětku „o dvacet tisíc let později“ - sahá výš. Vzdává poctu zlaté éře grotesky, chytře pošťuchuje Darwinova a nadto je autorskou značkou, rebelskou pečetí režiséra Chrise Wedge. Nositel Oscara za nejlepší krátký animovaný film Bunny, jenž v celovečerní tvorbě Ledovou dobou debutuje, jako by vzkázal: „Ve všem ostatním jsem se snažil rozumně smířit vlastní představy s rodinnou poptávkou Hollywoodu. Ale veverák, to jsem já. Jen já.“