Jan Tříska coby Král Lear v shakespearovském představení na Pražském hradě - to je pravé, důstojné místo pro hvězdu. Alespoň ve vžitých představách, podle nichž umělci tvoří uzavřené kasty: ti slavní se vyskytují v nákladných projektech pro masy, nováčci zase v levných pokusech pro menšinové publikum.
Jenže zdání klame. Třeba právě Tříska se brzy představí v roli, která se domněnkám o hvězdných skanzenech zcela vymyká. Hraje postavu nikoli hlavní, ale vedlejší, navíc jako náhradník, jen v jediné ze tří krátkých povídek projektu Trosečníci, který ČT 1 chystá na 15. září a jejž podle scénáře studenta FAMU natočili začínající tvůrci v ostravském studiu České televize.
"Jak jsem Třísku dostal? Prostě jsem mu zavolal," odpovídá Tomáš Krejčí na otázku, kterak neznámý debutující režisér získá hvězdu Třískova formátu. Navíc hlavní roli hraje Oldřich Navrátil, známý hrdina Básníků či seriálu Bylo nás pět, a další menší roli tu přijal i člen činohry Národního divadla Bořivoj Navrátil.
Zdá se to překvapivé, ale není. I zahraniční hvězdy si občas dopřejí zdánlivý luxus pracovat se začátečníky. Třeba idol žen Johnny Depp si zahrál v díle nepříliš známých bratří Hughesových Z pekla, a nelitoval prý, i když se z toho nezrodil trhák. Uctívaný Kevin Spacey vsadil v Americké kráse na Sama Mendese, režiséra jen s divadelní praxí - a vyhráli Oscara.
K r o k d o n e z n á m a
Proč hvězdy riskují krok do neznáma? Vesměs říkají, že pro radost a pro změnu, kvůli nimž slevují i ze svých obvyklých honorářů - obživu jim přináší jiný typ filmů. "Manželka si přála domeček," vtipkoval Steve Buscemi, jinak dvorní hrdina nezávislých amerických snímků, proč se výjimečně nechal zlákat k roli ve velkofilmu Armageddon.
Také české herecké legendy uznávají, že je práce s mladými těší i baví, neboť je vytrhuje z nudných stereotypů. V tuzemsku se však přidává ještě jeden podstatný důvod: kdyby se totiž herci starších ročníků upjali pouze na tvůrce své vlastní generace, pak by se mnoha příležitostí na zdejším malém trhu nedočkali.
Režiséři-klasikové se dnes uplatňují spíše v dokumentu či v televizi, ale i tam pronikají nová jména - a na filmové scéně už mládí očividně převažuje. Je pružnější a dravější, náměty i peníze objevuje snáz a lépe si rozumí se vkusem diváků - vždyť i do kina chodí především mladí. Takže kdo odmítne výzvu režiséra málo známého, nemusí se jiné šance vůbec dočkat. Kromě toho řadu osvědčených tváří "znovuobjevili" právě mladí režiséři.
Například Ivě Janžurové "zařídil" sošku Českého lva pro nejlepší herečku debutant Roman Vávra s povídkovým triptychem Co chytneš v žitě a nominaci na Lva rovněž debutující Alice Nellis s hořkou komedií Ene bene. Však už Janžurová s oběma pracovala znovu.
"Alice Nellis je jako má třetí dcera," říká Janžurová o mladé režisérce, která se přátelí s její dcerou Theodorou a která celou ženskou část rodu, matku a obě hereččiny dcery, Theodoru a Sabinu Remundovy, obsadila nedávno i do filmu Výlet.
Jiný příklad: nejnovější České lvy přinesl trojici hereckých nestorů, Vlastimilu Brodskému, Stelle Zázvorkové a Stanislavu Zindulkovi, režisér Babího léta Vladimír Michálek. Nepocítil prý žádný generační odstup, naopak, vyprávěl: "Byli úžasní, až jsem se o ně bál, sami často navrhovali, že fyzicky namáhavou scénu ještě zopakují." A čtvrtou sošku dostala známá slovenská herečka střední generace Zuzana Kronerová za teprve druhý film režiséra Bohdana Slámy Divoké včely. Byla to pro ni příležitost o to větší, že na Slovensku se dnes točí pramálo.
R o z h o d u j e s c é n á ř
Mezigenerační spolupráce zpravidla začíná scénářem - tak se i Bořivoj Navrátil nadchl pro Krejčího příběh z Trosečníků Bůh ví... A nejen proto, že dostal sice menší, leč vzácnou roli Boha. "Ten scénář byl prostě dobrý a Tomáš Krejčí je živel: talentovaný, jistý, vůbec nepoznáte, že nemá zkušenosti. Další jeho povídku z Trosečníků, Krásku a Netvora, jsem dokonce viděl už dvakrát a působí jako zázrak. Moc mu držím palce," říká Navrátil - beze stínu nedůvěry zasloužilého veterána vůči tak mladému "šéfovi".
"Občas se stane, že mi někteří herci odmítnou, ale to je jejich problém," míní Krejčí, filmař samouk, který základní znalosti profese získal pod vedením amerického kameramana Andrewa Laszla a tvorbou krátkých filmů za vlastní peníze. "Dám vždycky všem najevo, jak mě to baví, že to dělám z radosti a lásky - a pokud to ze mě nevycítí a nepřidají se, je to jejich smůla, ne moje."
O tom, že velí legendám, z nichž by měl mít vítr, prý vůbec nepřemýšlí: "Dostanou zkrátka nabídku; pokud ji nerespektují, nemáme si co říci. Jan Tříska sice rád dává najevo převahu, ale na mě si netroufl," směje se režisér, který česko-americkou hvězdu donutil předvádět zápasnické chvaty. Zároveň však Krejčí přiznává, že si záměrně hledá spolupracovníky, hlavně ve štábu, mezi staršími kolegy: "Já mám bláznivé nápady, zkušení mistři jako střihač Alois Fišárek mě drží na uzdě."
Ani Fišárek netají, že rád pracuje s debutanty, nedávno třeba s Danem Svátkem nad jeho prvotinou Zatracení. "Dovedou mě překvapovat, a přitom na materiálu nebývá znát, že teprve začínají," vyprávěl Fišárek nad Zatracenými, jež si do letošní soutěže vybral festival v Moskvě.
N ě k d o o l e g e n d y n e s t o j í
Existují ovšem i mladí režiséři, kteří dávají přednost tvářím málo známým a svým generačním druhům. To udělal Ivo Macharáček, autor povídky Pošťácká z Trosečníků, jenž dosud točil dokumenty. "Ne že bych se bál legend, ale své vrstevníky jsem přizval do štábu zcela záměrně proto, abychom zkušenost získávali společně a současně. Schválně jsem obsadil i místní moravské herce. Proč? Z idealismu. Vím, že málo hrají, a věřím jim," tvrdí Macharáček, jenž teď točí opět v Ostravě, velký dokument o Petru Bezručovi.
Zato Krejčí z Ostravy "povýšil" do Prahy, kde točil samostatný televizní film Iguo - Igua, což prý česky znamená miluji tě. "Je to komedie o soužití syna a táty, který po odchodu manželky dělá vlastně i mámu. Syn mu chce ulehčit, přihlásí ho do hromadné svatby, za čas dorazí nevěsta, černoška ze vzdálených ostrovů, a zrodí se milostný trojúhelník," líčí režisér. Znovu získal do hlavních rolí známé herecké tváře plus zpěvačku Tonyu Gravesovou a není tajemstvím, že pro svůj chystaný film pro kina Bez tváře zkouší lovit herecké hvězdy i v mezinárodních vodách. Proč ne? Nová generace filmařů ví, že zázraky se dějí. Za pokus to stojí.
|
Mladý režisér chtěl do svého filmu Třísku, a tak mu prostě zavolal |
|
V povídce Bůh ví... hraje Oldřich Navrátil hlavní postavu - muže, který bezmocně přihlíží, jak ho při hrách s dětmi i v manželském loži nahradí neznámý vetřelec Jan Tříska. "Původně jsem Třískovu roli chystal pro kamaráda Miroslava Vladyku, ale toho tenkrát neuvolnili z divadla, tak jsem hledal zajímavou náhradu," začíná vyprávění režisér Tomáš Krejčí. |
 Jan Tříska |
