Švejkův vnuk přivádí na jeviště volby a média

Další původní česká hra - Švejkův vnuk od Luboše Baláka - míří na jeviště Národního divadla. V budově Stavovského divadla bude mít premiéru tento čtvrtek v režii Ondřeje Pavelky. Drama brněnského autora a uměleckého šéfa Husy na provázku Luboše Baláka slibuje témata, kterých je v tuzemských divadlech pomálu: dějištěm není nějaké nekonkrétní místo v čase a prostoru nebo některé historické období, ale současná Česká republika s rozkolísanou politickou scénou, společností smýkanou mocí médií - a to vše v předvolebním čase.

Podle šéfa činohry Josefa Kovalčuka přitom není Balákova hra příspěvkem divadla do předvolebního dění, premiéra se do období předvolební kampaně dostala jenom z provozních důvodů. "Věřte, že raději bychom ji uvedli na podzim," podotkl Kovalčuk. "Tématem navíc nejsou pouze volby, ale zejména média a jejich schopnost manipulovat s lidmi a veřejným míněním," doplňuje Kovalčuka Luboš Balák.

Švejkův vnuk je příběhem štamgasta Antonína Ištvánka, kterému se pro lásku k pivu a neustálému glosování událostí přezdívá Švejk. V hospodě si ho všimne mediální specialista a profesionální agentura z něho poté učiní volebního lídra strany s mizivými preferencemi. Právě Ištvánek-Švejk má být její záchranou, a tak se z užvaněné hospodské nuly takřka přes noc stává obávaný protivník ostatních kandidátů. Stranické sekretariáty čile intrikují, média běsní a do voleb zbývá již jen pár dní...

ŠVEJKŮV VNUK Stavovské divadlo Praha
Režie	Ondřej Pavelka
Scéna	Ondřej Nekvasil
Kostýmy	Zuzana Ježková
Hudba	Miki Jelínek
Dramaturgie	Miloslav Klíma
Hrají	Jitka Smutná Vladislav Beneš Milan Stehlík Jan Novotný Sabina Králová ad.
Premiéra	25. dubna 2002

"Švejk je geniální literární postava, se kterou se český národ v každé generaci vyrovnává a která dokonce slouží jako symbol národní povahy," vysvětluje Balák, proč si vypůjčil zrovna Haškova hrdinu. Švejkův vnuk je podle něho groteska, a právě hlavní figura hry má být groteskní lupou, pod níž se zjevuje současnost.

Luboš Balák slibuje, že příběh o malé české společnosti se na velkém jevišti Stavovského divadla neztratí: je totiž šit právě tomuto divadelnímu prostoru na míru. "Není to malý komorní příběh, ale naopak obrovské téma, které se dotýká celé společnost," tvrdí.

Na výsledném tvaru hry vedle Baláka již od začátku spolupracoval režisér Ondřej Pavelka, takže i role prý jdou souboru přímo na tělo. Pro Švejka našli ideálního představitele ve Vladislavu Benešovi, Jitka Smutná si zahraje hospodskou ve "čtyřce": dokonce kvůli roli absolvovala i "stáž" po pražských putykách. Do úlohy majitele mediální agentury Pozouna režisér obsadil Pavla Landovského. Pro Landovského by se role Pozouna měla stát velkým návratem na jeviště, Kovalčuk dokonce hovoří o největší herecké příležitosti pro Landovského po návratu z exilu. "Pozoun je profesionální tvůrce iluzí, který dovede vytvářet společenský názor. Je to on, kdo stvoří Švejka-Ištvánka a připadá si jako demiurg," popisuje Balák.

Na inscenaci spolupracovalo televizní studio Národního divadla, které natočilo volební šoty a sadu reklam. Hra i inscenace by měly mít kabaretní ráz; ostatně kabaret je forma Balákovi blízká: vedle několika her a nezdařeného pokusu o divadelní sitcom je též autorem oblíbeného představení Hadivadla Komediograf.

Švejkův vnuk je do značné míry postaven na obyčejném žvanění - ať už se to týká žvanění hospodského nebo jeho politické varianty.