Remíza víc štvala sparťany. Přes sedmdesát minut hráli proti deseti a cítili se na vítězství. „Jsme žebráci, takovou přesilovku nevyužít ...,“ ulevil si sparťanský kapitán Jiří Novotný.
„Za dané situace je pro nás bod sice dobrý, ale na druhou stranu jsem zklamaný. Kdybychom zůstali v jedenácti, tak jsme vyhráli,“ prohlásil žižkovský útočník Luděk Stracený.
Boj o titul výsledek ze Žižkova nezamotal, ale ani nerozluštil. „Zůstalo to stejné jako před zápasem. Jako bychom vůbec nehráli,“ podotkl Pospíšil s úsměvem.
On, jedenadvacetiletý útočník půjčený na Žižkov ze Sparty, hned na začátku nasměroval zápas ve prospěch domácích. Ve čtvrté minutě dal hlavou vedoucí gól. „Proto jsem nakonec rozpačitý. Měli jsme to dobře rozehrané ...“
Sparta stihla srovnat ještě do poločasu. Už hrála přesilovku, když Horák usměrnil hlavou do sítě Sionkovu střelu. „Ještěže tak, viděl jsem, jak míč letí vedle,“ poznamenal Sionko.
Právě Sionko byl opět nejlepším sparťanem. Táhl většinu akcí, na něm se vyfauloval Mikulík. Běžel sám na branku, když ho žižkovský obránce skosil zezadu. „Už jsem se rozmýšlel, kam to dám,“ řekl Sionko.
Hříšník Mikulík po zápase děkoval spoluhráčům, že bojovali i za něj. „Mohl jsem ho nechat běžet a modlit se, aby nedal gól, nebo ho faulovat. Těžko říct, jestli jsem se rozhodl správně,“ přemítal Mikulík.
Ani Sionko zápas nedohrál. Odstoupil poté, co se srazil s Chihurim. „Špatně jsem viděl, musel jsem střídat.“ Měl lehký otřes mozky a přišel o zub. Otřesený byl ještě dlouho po zápase. „Bylo to hodně tvrdé, od soupeře někdy až zákeřné,“ postěžoval si Sionko.
Slovenský rozhodčí Gádoši rozdal domácím za fauly čtyři žluté a jednu červenou. „Myslím si, že jich mělo být víc,“ podotkl Horák.
Ostré skluzy po odehrání míče, tak někdy hráli domácí. Sparťan Jarošík zase naremploval Pikla na mantinel. „Hrálo se o první místo, do soubojů se musí chodit po hlavě,“ zdůraznil Stracený.
Sparťanům sice výsledek moc nevoněl, ale těšili se z nejlepšího jarního výkonu. „Vydali jsme ze sebe všechno. Tak by to mělo být pořád,“ řekl Horák. Kapitán Novotný dodal: „Hráli jsme jako kolektiv, jeli nadoraz. Což předtím nebylo.“
Ve vyrovnaném zápase mohla rozhodnout šance Jarošíka v úvodu druhé půle. Po přiťuknutí od Sionka byl sám na malém vápně, mohl si vybrat, kam hlavou míč pošle, ale trefil jen břevno. „Měl to dát,“ vzdychl Sionko.
Žižkovský Tomáš Hunal se snaží přehlavičkovat Marka Kincla Marek Pižanovský si stahuje míč sněřující na sparťana Kincla Libor Sionko musel kvůli zranění předčasně opustit hřiště Podobných tvrdých soubojů bylo na Žižkově k vidění mnoho
