V bezčasí prázdného jeviště hraje se Markéta Lazarová

Nikoli zdramatizovaná školní četba, ale scénická báseň - taková má být podle inscenačního týmu adaptace Vančurova románu Markéta Lazarová, jež má 14. března 2002 premiéru v Národním divadle v režii Jana Antonína Pitínského. Markéta Lazarová je součástí triptychu Pitínského inscenací v Národním divadle. Po Durychově Bloudění a Mrštíkových Maryše sáhl Pitínský po Vančurově románu, jenž bývá považován za vůbec nejlepší dílo české literatury - především díky básnickému jazyku.
Právě jazyk se také stal jedním z největších oříšků adaptace. Pod dramatizací jsou podepsáni hned tři autoři: mladý dramatik Marek Horoščák, dramaturg Josef Kovalčuk a sám Pitínský. „Chtěli jsme, aby Vančurovy krásné věty zněly na jevišti, ale zároveň jsme se museli vyrovnat s faktem, že Vančura prakticky nepoužívá dialogy,“ vysvětluje Kovalčuk. První Horoščákova verze nepoužila z knihy ani slovo, druhá prý jimi byla zahlcena. Výsledkem je kompromis: autorem dialogů je Horoščák a monology se nesou v řeči Vančurově. Do textu směli mluvit i herci, což představitelka Markéty Petra Špalková (alternuje s Lindou Rybovou) považuje za naprosto výjimečné.

Národní divadlo Praha

Vladislav Vančura:
Markéta Lazarová

Scénář Marek Horoščák, Jan Antonín Pitínský, Josef Kovalčuk
Režie Jan Antonín Pitínský
Scéna Jan Štěpánek
Kostýmy Jana Preková
Hudba Vladimír Franz
Dramaturgie Josef Kovalčuk
Pohybová spolupráce Elizabeth Lequesne a Viliam Dočolomanský
Premiéra 14. března 2002
Obě hostující herečky na jeviště Národního divadla vstupují poprvé. Hostujících je tu ostatně řada: Kozlíka hraje bývalý člen Divadla Komedie Miloslav Mejzlík, do Kateřiny se vtělí Zuzana Stivínová, do Alexandry slovenská herečka Zuzana Kronerová. Pitínský se chtěl obklopit týmem lidí, se kterými již většinou spolupracoval a kteří se nebojí experimentů i hledání jevištního tvaru: prý si pohrával i s myšlenkou Markétu aktualizovat, neboť zkoušky začaly těsně po vypuknutí konfliktu v Afghánistánu. „Chtěli jsme ukázat i druhou, krutou stránku oslav mužnosti a lačnosti krve,“ zdůvodňuje to Kovalčuk. Markéta Lazarová zůstala nakonec zasazena do bezčasí, ale jisté propojení se současností zůstalo. „Ani Vančura neukotvil pevně Markétu Lazarovou jako historický román - nejde o dějinné události, ale o lidské osudy a vášně.“

Pitínského Markéta se odehrává na holém jevišti, jedinou dekorací jsou uloupené látky, se kterými obchodují Kozlíkové. „Hrát na tak velkém a prázdném jevišti je krásné, ale velice obtížné, každé špatně nasazené slovo nebo falešné gesto je strašně vidět," říká Špalková. Zkouškám předcházela i náročná fyzická příprava, neboť inscenace kromě slova a hudby Vladimíra Franze stojí zejména na pohybu.

Národní divadlo v Praze uvádí inscenaci Markéta Lazarová. Na snímku Petra Špalková jako Markéta a Petr Motloch v roli Mikoláše.