Slovo cool znamená v angličtině chladný, ale coolness dramatika si vyžaduje připojení i dalších přívlastků: děsivý, smutný, krutý, odporný. "Drsná a chladná" čísla coolness dramatiky uvádí v současnosti Činoherní studio v Ústí nad Labem a brněnské HaDivadlo, původní českou "cool" hru má na repertoáru brněnská Husa na provázku.
V Praze se tato linie současného dramatického umění uvádí zatím sporadicky. Soustavněji se jí věnuje pouze skupina M.U.T. (hry i scénická čtení). V hlavním městě cool hry ještě pronikly - byť toliko v podobě scénického čtení - do Eliadovy knihovny Divadla Na Zábradlí.
Ochota k provokaci
Dramaturgyně Lenka Kolihová-Havlíková, která s coolnes dramatikou začínala v ústeckém Činoherním studiu (nyní pracuje v HaDivadle), tvrdí, že skutečná cool móda v tuzemských divadlech teprve přijde. "Jenže pak už to právě bude jen ta móda," říká.
"Za zdejším poměrně skoupým uváděním vězí malá odvaha českých dramaturgů trochu diváky provokovat," domnívá se bývalá kolegyně Kolihové-Havlíkové z Ústí, dnes dramaturgyně Švandova divadla Markéta Bláhová. ¨
Dosavadní ohlas napovídá, že diváci se nechávají provokovat docela rádi: po počátečním lehkém šoku cool hry spolehlivě splní obě průkopnické scény, vyprodáno bývá i při hostování HaDivadla v pražské Arše. "Diváci se tuto dramatiku naučili přijímat snadno. Jenže nezapomeňme, že jak do Ústí, tak do HaDivadla chodí především mladé publikum," uvažuje Lenka Kolihová-Havlíková.
Kdo je vlastně cool
Na tom, co je, a co naopak není cool hra, se dramaturgové a režiséři ne úplně snadno shodnou. "Slovo cool je pouhá nálepka pro hry, které si neberou servítky a nabízejí nový, nezastřený pohled na realitu. Jsou mnohdy přímočaré, nihilistické, morbidní, kruté či perverzní, zhusta však i zábavné. Často se mluví o násilí, ale zkuste si spočítat mrtvoly u Shakespeara," říká Jiří Pokorný, jenž na zdejších scénách režíroval nejvíc těchto inscenací.;Kolihová-Havlíková jako jednoho z prvních cool vizionářů vidí Koltése s hrou o homosexuálech Roberto Zucco; Bláhová zase vyzdvihuje Tracyho Lettse s hrou Zabiják Joe, jejíž drastický styl se podobá Tarantinovým filmům.
Přihrádku "cool" kritika přidělila vlně britských autorů, kteří se vynořili v polovině devadesátých let, a to hlavně Marku Ravenhillovi a Sarah Kane. Hnusu na jevišti se po Britech chopili Němci, kteří mají i svou cool celebritu - Mariuse von Mayenburga.
I tento výčet má svá ale. "Třeba Kane má nejbrutálnější scény, a přitom je z těchto autorů největší básnířkou, vytváří obrazy plné emocí. Mayenburg zase píše literárně velmi čistým jazykem a nevyhledává vulgarismy," přibližuje různost autorských pohledů Lenka Kolihová-Havlíková.
S českými autory je ještě větší potíž: žádný jasný cool autor tu není veden v patrnosti; k inspiraci cool vlnou se hlásí Marek Horoščák (jeho Vařené hlavy uvádí Husa na provázku), Jiří Pokorný či Miroslav Bambušek (oba napsali hry pro ústecké studio).
My jsme takoví hraví
Sám fakt, že hra je nadita násilím, není pochopitelně žádnou novinkou. Avšak coolness dramatika ještě přitvrdila, v tom tkví posun. Soulože bez lásky, verbální vulgarity, vraždy, perverzity.
Brutalita, jež na "chladných" dramatech diváky odpuzuje i láká, je podle Kolihové-Havlíkové skořápkou, pod níž se skrývá neradostný, leč přesný odraz současného světa. "Lidé si z coolness vesměs vytahují jen to násilí, a to mi vadí. Hlavním tématem těch her je citový chlad. Postavy hledají mezní hranice skutečnosti - násilí a sebepoškozováni je pro ně jediná cesta, jak ještě vůbec nějak procítit vlastní existenci," vysvětluje.
Sarah Kane, autorka asi té úplně nejdrastičtější cool hry (Blasted - Vybombardováno), prohlásila, že násilí nevzývá, nýbrž pouze prezentuje. Nicméně Blasted, kde se vylupují oči a posléze i ohryzává mrtvola dítěte, zatím žádné české divadlo neuvedlo. "Je to i otázka inscenačních možností. Jak takovou scénu vyjádřit na jevišti, aby vypadala věrohodně, a nikoli směšně?" ptá se dramaturgyně Kolihová-Havlíková.
Čeští režiséři i diváci se tolik nevyžívají v nechutnostech. Režie tu drastické detaily často shazuje vtipem nebo využije metafory. "Myslím, že určitá hravost je dána českou povahou. Nemáme potřebu uvádět hry tak naturalisticky, jak je zvykem zejména v Německu, kde zřejmě panuje jisté sebemrskačství - publikum se tam jde rádo do divadla potrápit," míní Markéta Bláhová.
Zatímco u nás zájem o cool drama ještě čeká na kulminační bod, zdá se, že na rodných britských ostrovech se tato poetika vyčerpala. "Originální, žhavé, podnětné cool drama je pryč. Splnilo svou úlohu, dalo lačným a masochistickým divákům pár facek a přetavuje se v brutální melodrama a v tanec," tvrdí režisér Jiří Pokorný.
Zahraniční autorské cool celebrity |
Sarah Kane |
Mark Ravenhill |
Marius von Mayenburg |
M. Ravenhill: Nakupování a šoustání (Shopping and Fucking) |
Obálka knihy Marka Ravenhilla - Faust. |
Britský dramatik Mark Ravenhill. |
Britský dramatik Mark Ravenhill. |
Fotografie z představení Shopping and Fucking |
Fotografie z představení Shopping and Fucking |
Fotografie z představení Shopping and Fucking |
Fotografie z představení Shopping and Fucking |
Fotografie z představení Shopping and Fucking |
Fotografie z představení Shopping and Fucking |
Hra Shopping and Fucking. Na sedačce Lulu (Nataša Gáčová) a vpravo v červeném Robbie (Jan Bidlas) a feťák Mark (Roman Zach). |
Hra Shopping and Fucking. Na sedačce vpravo v červeném Robbie (Jan Bidlas) a feťák Mark (Roman Zach). |
Hra Shopping and Fucking. Vlevo v červeném Robbie (Jan Bidlas) a feťák Mark (Roman Zach) vpravo. |