Filmově bravurní jatka

pátek 22. února 2002
3

Kniha Černý jestřáb sestřelen, kterou uvádí nakladatelství Pragma na tuzemský trh souběžně s premiérou stejnojmenného filmu, má podtitul Příběh moderní války. Film, za jehož režii byl Ridley Scott nominován na Oscara, by mohl nést podtitul Moderní válka před kamerou. A v tom je rozdíl.

Autor knihy, novinář Mark Bowden, třebaže v jeho reportážně úsečných větách nechybějí emoce, vypráví více méně faktografický příběh. V epilogu jej věnuje vojákům přeživším v roce 1993 děs v somálském Mogadišu: „Vrátili se do vlasti, která se nestará o jejich vzpomínky. Jejich boj nebyl ani triumf, ani porážka, tak se o něj nikdo nezajímá.“ Jinými slovy: Bowden dokumentuje případ.

Ale hraný film, v němž byl efektnímu vypravěči Scottovi rovnocenným partnerem kameraman Slawomir Idziak, by potřeboval víc než skutečnou událost, víc než tragickou kauzu, která stála životy osmnáct amerických vojáků a stovky Somálců.

Černý jestřáb sestřelen USA, 2002
režie	Ridley Scott
scénář	Ken Nolan
námět	Mark Bowden
kamera	Slawomir Idziak
hudba	Hans Zimmer
hrají	Josh Hartnett Ewan McGregor Tom Siemore Eric Bana William Fichtner Sam Shepard
původní název	Black Hawk Down
délka	131 minut
žánr	válečné drama
Černý jestřáb sestřelen - premiéry
kina	21. února 2002

Ze vskutku bravurně snímaných bojů jako by probleskovala režisérova ctižádost vyrovnat se slavnému prologu Spielbergova snímku Zachraňte vojína Ryana - scéně vylodění, kde se řízený armádní postup mění v děsivě neřízený, nepřehledný a nezvratný chaos, v masakr beze smyslu. Jenže Ryan měl kromě silné akce i silné, nejednoznačné „civilní“ dilema: kolik životů stojí za oběť kvůli jedinému člověku jen proto, že je posledním synem své matky. Zato Černý jestřáb sestřelen je ryze armádním, vlastně profesním filmem s kolektivním hrdinou - s příslušníky elitních jednotek, kteří každou nebezpečnou misi berou jako riziko povolání. Ne snad nadšeně, ale samozřejmě.

Věcná samozřejmost se stala i účinným úvodem Scottova pohledu. Dokud lenošivě čekají na povel, kamera si v mužstvu vybírá jednotlivé typy - idealistu, baviče, náhradníka povolaného z kanceláře od vaření kávy; jejich tváře si už připravuje k příštím dějům. Jakoby mimochodem se vojáci modlí i vtipkují, lepí si na boty krevní skupinu a prožívají kastovní napětí uvnitř armádní elity, kde někteří jsou „ještě elitnější“. Do helikoptér nastupují jako jiní do tramvaje, cestou „do práce“ jim hraje dravá generační hudba. Let nad idylickou pláží ještě dává naději, že mise - tedy zatčení hrstky místních pohlavárů - by mohla skončit coby rutinní záležitost bez zkřiveného vlásku. Ale nad městem už je nebe černé kouřovými signály z hořících pneumatik, do hudby prosakují táhlé názvuky modliteb z mešit.

<CS9.4>A pak se plán vymkne z rukou a u monitoru ve vzdáleném štábu bezmocně sedí velitelé, neboť vidí, co vojáci jen tuší: roje Somálců v uzoučkých uličkách, děti se zbraněmi, léčku za každým oknem. „Go, go, move, move,“ - víc slov se do výbuchu násilí nevejde. Už neexistuje logika kdo, koho a proč trefí, pouze vědoucí hrůza, jaká trýzeň ze strany fanatického davu čeká ty z Američanů, kteří snad pád sestřelených vrtulníků přežili.

Moderní válka před kamerou je zde sečí zákeřnou a chaotickou, zabíranou z drtivé blízkosti ve zběsilém tempu. Na smysly útočí působivě - ale sebebrilantnější řemeslo, má-li podat jen zprávu o krvi, se stává monotónní. Scott zkrátka sugestivně a bravurně nasnímal jatka. Toť vše.

Servisní článek z filmu najdete ZDE.