Pantoliano to opravdu dokázal, přestože vyrůstal mezi ztracenci, ve čtvrti plné bídy a zločinu, od dvanácti let jen s matkou. Ještě v sedmnácti prý četl asi jako osmiletí žáčci. Své první role se musel učit "odposlechem". Přesto našel vůli vymanit se ze svého prostředí, živil se jako číšník na Manhattanu, přitom chodil do hereckých kursů a krůček po krůčku budoval kariéru. Dnes tvrdí, že to byla výhoda. "Dopředu mě hnala právě chudoba, kdybych se nestal hercem, uplatnil bych se jinak, ale rozhodně bych se neztratil. Tu sílu jsem našel právě ve své touze po změně," vypravuje. Když se ho zeptáte, jestli by tedy zůstal zbytečným plážovým povalečem, kdyby se narodil jako milionářské dítě, vesele přitakává: "Přesně tak. Dopadl bych jako tady můj syn," ukazuje na rozesmátého výrostka.
Od newyorské divadelní dráhy přešel Pantoliano za televizními nabídkami do Los Angeles a odtud pak nebylo daleko k filmu. Představoval často malé podvodníčky, zábavné i podezřelé "týpky" z ulice, dojemně směšné životní outsidery, příslušníky různých etnik, gangstery i policisty. Ale našly se i jiné role. Rád vzpomíná na setkání s režisérem Stevenem Spielbergem ve filmu Říše slunce. "Nemohu říci, že jsme vyloženě důvěrní přátelé, ale navždy mám jistotu, že kdyby se mi něco stalo a já nedejbůh potřeboval pomoc, bude tu Spielberg, na kterého se mohu spolehnout. A především je to skvělá filmařská osobnost," potvrzuje Pantoliano.
K hercovým nejúspěšnějším rolím patřil Cosmo, jeden ze šerifů Tommyho Lee Jonese, kteří pořádají štvanici na Harrisona Forda ve světovém hitu roku 1993 Uprchlík. Stejnou postavu si zopakoval i ve volném pokračování Uprchlíka, u nás promítaném pod názvem Šerifové. Tuhle zkušenost popisuje prozaicky: "První díl je vždy originál, kdežto druhý představuje osvědčený hollywoodský recept, jak vydělat velké peníze. Ale když chci občas natočit nezávislý film jako Memento, které jsem přivezl na karlovarský festival, musím si na to vydělat - třeba na druhých dílech komerčních trháků. Mají navíc tu výhodu, že si lidé vaši tvář zapamatují, a díky tomu zase dostanete nové nabídky. Ostatně musím taky nějak živit tady syna a doma mám ještě tři další děti," pyšní se.
V roce 1996 si Pantoliano zahrál hlavní roli výběrčího peněz pro mafii v režii bratrů Wachovských v thrilleru jménem Past - a ti ho znovu přizvali i do svého megahitu, virtuální akční sci-fi Matrix, jejíž pokračování se už také chystá. Matrix vstoupil do dějin filmu především dosud nevídanými triky. "Při natáčení zpravidla kolem Keanu Reevese visely jenom nějaké provazy, zvláštní efekty se dělaly až dodatečně na počítači, ale jak to vlastně funguje, to vám nepovím," říká Pantoliano. "Fascinuje mě to, ale nerozumím tomu ani za mák - stejně jako jsem dodnes za ta léta nepochopil, jak to, že letadlo létá."
Dvě hercovy nejnovější role výmluvně ukazují jeho strategii - vždy jeden film pro vlastní potěchu, jeden pro obživu. Memento, v němž hrdina pátrající po vrahovi své manželky trpí poruchou paměti a všechny stopy, poznámky, jména podezřelých si vytetovává na tělo, doporučuje Pantoliano spíše filmovým fajnšmekrům, těm, kterým prý nevadí v kině trochu přemýšlet. "A pokud jde o snímek Jako kočky a psi, tam mě opravdu nepoznáte," slibuje tajemně. "Já tam totiž nejsem vidět, hraju jenom hlas psa - ale hodného psa!" zdůrazňuje, že umí ztvárnit i kladného hrdinu.
Joe Pantoliano, ne snad přímo hvězdný, ale spolehlivý herec větších a středních rolí, totiž "vyfásne" většinou postavy zloduchů, i když se brání, že představoval občas i slušné policajty. "Ono je to na světě tak zařízeno, že každý film je o dvou chlapících, hodném a zlém. A když přijdou s nabídkou za mnou, ten hodný už bývá obsazen a zaplacen. Proč bych tedy nevzal toho zloducha - hraje se líp a děti mají na školné," říká zcela věcně, s vědomím, že o takové pozici se mu v jeho dětství ani nesnilo. A když namítnete, že každý herec, i ten typově přímo předurčený pro role zlodějíčků, lapků, zabijáků či podvodníků, tiše sní o roli Romea, prince či ztepilého rytíře na bílém koni, Pantoliano se jenom ušklíbne: "Já bych se na bílém koni moc dobře nevyjímal."
|
Joe Pantoliano |
| Americký herec na prahu padesátky, typický selfmademan. |
| Ze čtvrti městské chudiny pronikl na Manhattan a poté do Los Angeles - nejprve se prosadil v televizních sitcomech, zejména v populárním Odsud až na věčnost či v seriálu Právo v Los Angeles. |
| Ve filmu zaujal snímkem Riskantní obchod či Půlnoční běh. Steven Spielberg ho obsadil do Říše slunce. |
| K jeho nejznámějším postavám patří šerif Cosmo ze snímku Uprchlík, hrál v thrilleru Past a v kultovním snímku Matrix. |
| Do českých kin míří dva jeho nové filmy, Memento a Jako kočky a psi. |
K hercovým nejúspěšnějším rolím patřil Cosmo, jeden ze šerifů Tommyho Lee Jonese, kteří pořádají štvanici na Harrisona Forda ve světovém hitu roku 1993 Uprchlík. Stejnou postavu si zopakoval i ve volném pokračování Uprchlíka, u nás promítaném pod názvem Šerifové. Tuhle zkušenost popisuje prozaicky: "První díl je vždy originál, kdežto druhý představuje osvědčený hollywoodský recept, jak vydělat velké peníze. Ale když chci občas natočit nezávislý film jako Memento, které jsem přivezl na karlovarský festival, musím si na to vydělat - třeba na druhých dílech komerčních trháků. Mají navíc tu výhodu, že si lidé vaši tvář zapamatují, a díky tomu zase dostanete nové nabídky. Ostatně musím taky nějak živit tady syna a doma mám ještě tři další děti," pyšní se.
V roce 1996 si Pantoliano zahrál hlavní roli výběrčího peněz pro mafii v režii bratrů Wachovských v thrilleru jménem Past - a ti ho znovu přizvali i do svého megahitu, virtuální akční sci-fi Matrix, jejíž pokračování se už také chystá. Matrix vstoupil do dějin filmu především dosud nevídanými triky. "Při natáčení zpravidla kolem Keanu Reevese visely jenom nějaké provazy, zvláštní efekty se dělaly až dodatečně na počítači, ale jak to vlastně funguje, to vám nepovím," říká Pantoliano. "Fascinuje mě to, ale nerozumím tomu ani za mák - stejně jako jsem dodnes za ta léta nepochopil, jak to, že letadlo létá."
Dvě hercovy nejnovější role výmluvně ukazují jeho strategii - vždy jeden film pro vlastní potěchu, jeden pro obživu. Memento, v němž hrdina pátrající po vrahovi své manželky trpí poruchou paměti a všechny stopy, poznámky, jména podezřelých si vytetovává na tělo, doporučuje Pantoliano spíše filmovým fajnšmekrům, těm, kterým prý nevadí v kině trochu přemýšlet. "A pokud jde o snímek Jako kočky a psi, tam mě opravdu nepoznáte," slibuje tajemně. "Já tam totiž nejsem vidět, hraju jenom hlas psa - ale hodného psa!" zdůrazňuje, že umí ztvárnit i kladného hrdinu.
Joe Pantoliano, ne snad přímo hvězdný, ale spolehlivý herec větších a středních rolí, totiž "vyfásne" většinou postavy zloduchů, i když se brání, že představoval občas i slušné policajty. "Ono je to na světě tak zařízeno, že každý film je o dvou chlapících, hodném a zlém. A když přijdou s nabídkou za mnou, ten hodný už bývá obsazen a zaplacen. Proč bych tedy nevzal toho zloducha - hraje se líp a děti mají na školné," říká zcela věcně, s vědomím, že o takové pozici se mu v jeho dětství ani nesnilo. A když namítnete, že každý herec, i ten typově přímo předurčený pro role zlodějíčků, lapků, zabijáků či podvodníků, tiše sní o roli Romea, prince či ztepilého rytíře na bílém koni, Pantoliano se jenom ušklíbne: "Já bych se na bílém koni moc dobře nevyjímal."
 Herec Joe Pantoliano. |
 Herec Joe Pantoliano. |
 Herec Joe Pantoliano. |
 Joe Pantoliano |
 Joe Pantoliano |
