Rež si na čin najal svého známého Pavla Kapouna, který Kučerovou 12. února 1999 v jejím bytě ubodal. Kapoun už byl pravomocně odsouzen rovněž k patnácti letům vězení.
Podle obžalovací verze si majitel domu Bruthans u Reže likvidaci Kučerové objednal z obavy, že prohraje soudní spor o byt, ve kterém mladá žena bydlela po své babičce. Rež ve své odvolací řeči připustil, že Kapouna do bytu Kučerové skutečně poslal, avšak pouze proto, aby ji zastrašil a přinutil k opuštění bytu a nikoliv, aby ji zabil. "Uvědomuji si, že na tom mám svou vinu. Kdybych tam Kapouna neposílal, tak by se to nestalo," prohlásil Rež před soudem.
Vrchní soud zároveň zrušil rozhodnutí městského soudu o tom, že Bruthansův činžovní dům, ve kterém Kučerová bydlela, propadne státu.
Snížení trestu odůvodnil soudce Vrchního soudu Martin Zelenka tím, že Bruthans je osobností, která je ještě schopna převýchovy. Soudní znalci totiž ve svých posudcích jeho nápravu zcela nevyloučili. Právě nemožnost převýchovy je podle trestního zákona nutnou podmínkou k udělení výjimečného trestu, tedy odnětí svobody nad 25 let.
Vrchní soud ale zároveň konstatoval, že Bruthansova vina jako objednavatele vraždy Kučerové byla v průběhu trestního řízení zcela nepochybně prokázána.
Reakce na rozhodnutí Vrchního soudu
S rozhodnutím vrchního soudu nebyl spokojen ani Bruthans, který na otázky novinářů reagoval hysterickým křikem, ani matka zavražděné a její přátelé.
Bruthansův obhájce Ivan Salač novinářům po skončení procesu řekl, že považuje rozsudek za nespravedlivý.
Matka zavražděné Roberta Kučerová prohlásila, že je dnešním výrokem soudu nadmíru zklamána. Uvedla, že kdyby o Bruthansovi mohla rozhodovat ona, uložila by mu trest smrti. "Nejhorší na tom je to, že nikdo mi už moji dceru nevrátí," řekla se slzami v očích.
Bruthans se ve své závěrečné řeči, která s přestávkami trvala téměř šest hodin a zabrala celý jednací den, neúspěšně snažil přesvědčit odvolací soud o své nevině. "Nikomu jsem nikdy nedal ani facku a teď tu jsem obviňován z vraždy. Jen svým dětem jsem dal pár výchovných pohlavků, ale mezi fackou a pohlavkem je setsakramentský rozdíl," prohlásil.
Dodal, že byl vychován ve věřící rodině, proto se také vyhnul vojenské službě, neboť jeho víra mu nedovoluje použít proti někomu zbraň.
Podle něj celý proces provázela obrovská společenská objednávka, protože vztahy mezi majiteli domů a nájemníky jsou velice disharmonické. Proto také podle něj média celý případ od počátku líčila jako střet bestiálního domácího s hodnými nájemníky.
Průběh vraždy
Kapoun si na Kučerovou počkal 12. února 1999 kolem sedmé hodiny raní v chodbě domu, kde bydlela. Když vycházela z bytu do práce, zatlačil ji zpátky a poté s ní několik minut hovořil. V okamžiku, kdy Kučerová chtěla telefonem přivolat pomoc, na ni zaútočil a několikrát ji loveckým nožem bodl do hrudníku.
Listopadový rozsudek Městského soudu
Podle listopadového rozsudku Městského soudu si Bruthans odstranění Kučerové objednal u svého zaměstnance Martina Reže za 150 000 korun.
 Soudní proces se Zdeňkem Bruthansem (na lavičce obžalovaných první zprava). Zcela vlevo stojí matka zavražděné Roberta Kučerová. (21. února 2001) |
 S Bruthansem chtěl městský soud do vězení dostat na patnáct let i sedmadvacetiletého Pavla Kapouna a o rok mladšího Martina Reže, kteří vraždu provedli. (21. února 2001) |
 Bruthans sedí na lavici obžalovaných v pozadí s matkou zavražděné. (21. února 2001) |
 Justiční stráž sundává pouta z rukou Zdeňka Bruthanse, jehož případ se dostal k Vrchnímu soudu v Praze. (4. 4. 2001) |
 Zdeněk Bruthans (s igelitovou taškou) stojí před senátem vrchního soudu v Praze. (4. 4. 2001) |
 Zdeněk Bruthans se v průběhu jednání radí se svými obhájci. (4. 4. 2001) |
