Nenápadný tým bez velkých jmen má na jaře skvělou formu. V lize je pátý, tři body od druhého místa. Pohár nebyl jeho cílem, jak v zimě hráči i trenér vyhlašovali. "Už teď jsme dokázali hodně," řekl Mlejnský. "Máme úzký kádr, ale je vidět, jak jsme se dali dohromady."
Žižkov je ve finále národního poháru potřetí za posledních sedm let, v roce 1994 v něm dokonce triumfoval nad Spartou. "To by byl vrchol sezony, hrát znovu finále se Spartou," zasnil se Luděk Stracený.
Žižkovští jsou opatrní, i když v podvědomí tuší, že mají evropský pohár jistý. "Slavit ještě nepůjdeme. Jen když Sparta vyhraje, pak bychom šli posedět."
Ve třech dnech se postavili dvakrát proti Slavii, v sobotu v lize podlehli 0:1, byť vyhlíželi celý zápas lépe než soupeř. "Druhé utkání bylo těžší, dali jsme do něj všechno, stálo nás spoustu sil," podotkl Mlejnský. V čem se zápasy lišily? "Ve vápně jsme měli větší hlad po gólech," reagoval Stracený.
Jen pár minut to vypadalo, že by Slavia mohla pohárový zápas zvrátit. Když krátce po půli snížila na 1:2, soupeře na chvíli zatlačila. "Přestali jsme hrát presink a zbytečně jsme se zatáhli. Když jsme si to uvědomili a začali je zase napadat, bylo to lepší," povídal Stracený.
Když Sparta neklopýtne, mohou Žižkovští ligu dohrát v klidu, uvolněně a bez nervů. "Chtěli bychom ukázat pěkné výkony, abych si o nás už nepřečetl, že nehrajeme fotbal, ale jen nakopáváme míče. Aby si nikdo nemyslel, že je to náhoda," dodal Mlejnský.