Režisér konejší vystrašený štáb, že Schreck je pouze výjimečný herec s ojedinělým přístupem. Za to, že Shreck předvede na plátně vynikající výkon a podaří se mu udržet své upírské choutky na uzdě, slibuje režisér Murnau krček filmové star Grety (Catherine McCormacková).
Brzy však začíná být zřejmé, že Schreck nechce a ani nemůže kontrolovat svou touhu po krvi. Už během natáčení první scény záhadně onemocní a zkolabuje kameraman. Murnau ho musí odvézt do nemocnice do Berlína a najít za něj náhradu. Když se vrátí s novým kameramanem, uvědomí si, že zašel v honbě za autenticitou příliš daleko a doznává štábu pravdu o Schreckovi. Všichni se shodnou, že jejich jediná naděje na přežití je dokončit natáčení filmu a nechat Schrecka, aby se zmocnil Grety.
Film Ve stínu upíra vznikl podle scénáře Stevena Katze a představuje originální oslavu nesmrtelného upírského žánru. Plný název původního německého snímku uvedenéhodo kin v roce 1922 je Nosferatu, eine Symphonie des Grauens. Ve stínu upíra
Upír, který zasloužil Oscara
VB, USA, Lucembursko; 2000
Režie
E. Elias Merhige
Scénář
Steven Katz
Produkce
Nicolas Cage, Jeff Levine
Kamera
Lou Bogue
Hudba
Dan Jones
Hrají
John Malkovich (režisér F.W. Murnau), Willem Dafoe (herec Max Schreck), Udo Kier (produkční Albin Grau) ad.
Žánr
horor
Původní název
Shadow of the Vampire
Délka
91 minut
Premiéra
12. dubna 2001
(Recenze Mirky Spáčilová)
Upíři se na oscarová pódia zpravidla nedostanou. Zřejmě se předpokládá, že temná knížata záhrobí, pijáci krve a odpírači česneku patří k pokleslému typu strašení - na rozdíl od takového kanibala Hannibala, který v Mlčení jehňátek Oscara pro horor vybojoval. Přestože rozbory klasického Upíra Nosferatu z roku 1922 vynášejí seriózním filmovým vědcům doktoráty, ani nová a půvabná variace na tohle Murnauovo dílo nazvaná Ve stínu upíra své dvě nominace letos neproměnila.
Přitom by si ceny zasloužila. Jednak za masku, která je - na rozdíl od těch výrazných, jež ceny vyhrávají, - téměř neviditelná; při vší hrůznosti splývá i v blízkém detailu kamery zcela přirozeně s tváří svého nositele Willema Dafoea. A právě on měl třímat sošku za výkon ve vedlejší roli: nehuláká, necvaká špičáky, jen sípavě chrčí, obrací oči v sloup a přese všechnu střídmost si s požitkem, ba radostí užívá dvojznačnou exhibici. Jeho postava totiž nabízí šarádu: buď je "jen" hercem Maxem Schreckem, který před natáčením "nasává atmosféru v Československu", anebo skutečným upírem, s nímž uzavřel režisér Murnau smlouvu po vzoru Fausta. Spojily se tu dvě posedlosti: umělce, jenž chce stvořit dokonalé dílo, a svého druhu ďábla, jenž si coby herecký honorář nevybere duši, nýbrž bělostné hrdlo krásné a protivné primadony. Tak si vyšli vstříc John Malkovich coby urputně racionální Murnau, který pro své dílo cynicky obětuje půl štábu, a úlisný Dafoe, jenž si stejně věcně vybírá své oběti. Scenáristu už nepotřebujeme, loudí...
V onom profesním mysteriu oba touží po nesmrtelnosti, kterou zaručuje objev celuloidového pásu. Současně tu metodou "filmu o filmu" tvůrci vzdávají poctu Murnauovi, jeho stylu, a průkopníkům kinematografie vůbec. Film Ve stínu upíra se podobá snímku Ed Wood: něžnou retronáladou, humorem, oddaností profesi i schopností vytvořit tak přesnou nápodobu původních černobílých záběrů, že jsou od originálu k nerozeznání.
Hororový fanoušek odchovaný Vřískotem se zeptá: A budu se vůbec bát? Každý asi ne. Děs je věcí osobního vkusu a hlavně ochoty přistoupit na jemnou hru - ani rekonstrukci, ani parodii. Ovšem tíseň, nejistota, tichá zákeřnost stínů, netopýr spolknutý jen tak mimochodem během odborné přednášky, v níž upír kritizuje faktické chyby v Draculovi, to je přímo vysoká škola strašení.
 Z filmu Ve stínu upíra. |
 Z filmu Ve stínu upíra. |
 Z filmu Ve stínu upíra. |
 Z filmu Ve stínu upíra. |
 Z filmu Ve stínu upíra. |
 Z filmu Ve stínu upíra. |
