Kostka: horor z věznice

pátek 16. března 2001

Šest cizinců se z každodenního života probudí v tajemném fantaskním vězení. V nekonečném řetězci vzájemně propojených cel ve tvaru kostek. Policista, profesionální zloděj, studentka matematiky, psycholožka, architekt a dospělý autista. Výběr individualit se zdá být náhodný. Nikdo z nich neví, jak se tam dostali. Brzy však vyplyne, že každý z nich má schopnosti, které všem mohou přispět k úniku.

Zúčastněné trápí množství nezodpovězených otázek. Kdo vytvořil toto surrealistické bludiště? S rostoucím napětím se objeví osobní konflikty a potyčky. Jedna věc je však jasná - pokud se nenaučí spolupracovat při objevování mnoha tajemství smrtící pasti, nikdo z nich nebude dlouho naživu...

Vincenzo Natali - režie
V roce 1997 dokončil svůj první celovečerní film Kostka, u kterého spolupracoval
i na scénáři. Předtím napsal a režíroval 6 krátkých filmů a spolupracoval na třech scénářích k celovečerním filmům. Jako významný výtvarník pracoval na několika animovaných seriálech a celovečerních filmech jako například Johny Mnemonic, Blood and Donuts.

Krychle budí větší děs než strašidla
(recenze Mirky Spáčilové)

KOSTKA
režie	Vincenzo Natali
scénář	André Bijelic Graeme Manson Vincenzo Natali
hudba	Mark Korven
kamera	Derek Rogers
hrají	Nicole de Boerová Nicky Guadagni David Hewlett Andrew Miller Julian Richings Wayne Robson
Kostka - premiéry
kina	15. března 2001

Kanadská Kostka a americká Záhada Blair Witch představují dvě strany téže mince: mladí tvůrci v nezávislé produkci se skromným rozpočtem se rozhodli strašit diváky "nově a jinak". A v obou případech uspěli. Jen rozdílnější metodu aby pohledal! Zatímco Záhada předstírá věrný dokument, jehož autory uštvou v nočním lese "existující" síly, Kostka se naopak hlásí ke zjevné smyšlence i očividné stylizaci. Přesto - nebo právě proto - děsí možná víc než zákeřné čarodějnice z Blair Witch.

Možná by Kostce slušel podtitul konstruktivistický horor. Odehrává se totiž v útrobách podivné krychle: tu rozdělují okénka-chodbičky na labyrint krychliček, tvořících zároveň záhadně očíslované vězeňské cely. V mnohých se navíc tiše skrývají smrtící nástrahy - například mřížka, která poutníka rozkrojí symetricky opět "na kostičky" jako brambory na salát.

Do téhle pasti shůry doslova "napadá" šest typizovaných hrdinů: policista, zloděj, lékařka, studentka, architekt, autista. Hraje se napůl Kafka (neznají místo, účel, pozadí ani smysl své situace), napůl tuctová loterie na téma, kdo zahyne, a komu se podaří najít cestu ven. A přitom není o co stát, protože venku, jak říká jeden z nich, "je jen nekonečná lidská blbost".

Tenhle filozofující nátěr je ovšem stejně mechanický jako ono postupné střetávání a vybíjení figurek. Výtvarná originalita Kostky - a také její nesporná působivost - vyplývá totiž hlavně z omezení určeného šesti čtverci. Jako by šlo o studentský úkol, ateliérové cvičení podle zadání (film se točil v jediné kostce 5 x 5 metrů s bočními panely různých barev), ovšem právě ta suše strohá, geometricky nesmiřitelná stejnost a strojově odosobněná stísněnost účinkují hrozivěji než vřískání v začarovaném lese. Rubikova kostka, jejíž duté, pohyblivé, vražedné částečky se připomínají jen vzdáleným duněním, vrzáním a skřípěním, má čistě modelovou funkci, zrovna tak můžete zavřít dejme tomu šest skautů do přívěsu. Nicméně abstraktní, přísná, krystalicky čirá říše čísel, jež ji řídí, jí vtiskuje zvláštní kouzlo.

Kostka nehledá příčiny - "něco" se prostě vymklo. Nevysvětluje, kdo za to může - zda spiknutí Pentagonu, šílený vynálezce nebo vesmírní vetřelci. Dokonce si nepomáhá ani obezličkou, že to všechno byl jen sen, případně virtuální zkouška odolnosti na lidském vzorku. Kostka stojí mimo přízemní rekvizity, je abstraktní záležitostí vysoké matematiky, kde klíč ke smrti i k úniku vede od prvočísel přes mocniny k permutacím. Nebýt lidí, obešel by se ten strojově chladný horor i bez kategorií dobra a zla - možná proto děsí.