Andersen není pro děti, tvrdí Luba Skořepová

Je to moje první láska, říká herečka Luba Skořepová o dánském pohádkáři Hansi Christianu Andersenovi. Celý život se k němu vrací. Na čtvrtek připravila herečka představení Růžový keř sestávající z Andersenových povídek a pohádek Cínový vojáček, Pasáček vepřů, Princezna na hrášku, Náhrobní kámen, Slepice a Tetička. Pořad doplněný klavírním doprovodem Františka Kůdy bude pravidelně uvádět pražská scéna Viola.

Rozhovor s Lubou Skořepovou:
Znáte Andersena už od dětství?
Poprvé jsem slyšela jeho pohádky v šesti letech u babičky. Četla mi je teta Anda, která přivezla knížku z Prahy. Tehdy se přede mnou otevřel nádherný pohádkový svět plný fantazie. Poprvé jsem slyšela o Pastýřce a Kominíčkovi, o myších, které se vydaly za dobrodružstvím, o zaostalé šnečí rodince, o událostech na slepičím dvorku...

Růžový keř (povídky a pohádky H. CH. Andersena)
Účinkuje	Luba Skořepová
Klavírní doprovod	prof. František Kůda
Umělecká spolupráce	Jan Brichcín
Technická spolupráce	Michal Stehlík
Premiéra	23. února 2001, pražská Viola

Nepřipadaly vám ty pohádky příliš smutné?
Rozhodně ne, i když jsem se hodně bála, hlavně obrovských lopuchů a tmavých lesů. Už tehdy jsem zjistila, že já jsem tím cínovým vojáčkem spalovaným touhou. A zůstala jsem jím dodnes.

Co jste z Andersenovy tvorby pro svůj pořad vybrala?
Za ta léta znám skoro celé jeho dílo, ale vybírala jsem samozřejmě to, co se dá hrát. Náhrobní kámen o šťastných starých manželích, málo známou satiru Slepice o pomluvách, závisti a hlouposti, povídku o tetičce, která tak milovala divadlo, že byla šťastná jen na podzim, kdy si mohla koupit předplatné. V druhé půli dojde na slavné královské pohádky - Princeznu na hrášku, Pasáčka vepřů a Cínového vojáčka.

Je představení Růžový keř i pro děti?
Rozhodně ne. Čím jsem starší, tím víc vím, že Andersenovy hořké a hluboce filozofické pohádky jsou spíš pro dospělé než pro děti. Růžový keř je navíc výpovědí o vztahu k životu, nejde jen o obsah pohádek. Andersen totiž vyznává hodnoty, které se z našeho života časem vytratily - věrnou lásku, pevné přátelství, něhu.

Mluveným slovem se zabýváte stejně intenzivně jako klasickým činoherním divadlem. Kdybyste si měla vybrat jen jeden z těchto žánrů, který by to byl?
To by byla těžká volba. Básnické texty mě oslovovaly vždy, mám z nich smyslové potěšení. Začalo to už ve škole v Náchodě, kde nás učil spisovatel Marek češtinu a němčinu. Právě on nás naučil vnímat text a mě přivedl i k divadlu, když s námi nastudoval Fausta. Divadlo, teď hraji například Lakomce v Rokoku, mi dělá stejné potěšení jako mluvené slovo a naopak.

V Růžovém keři s vámi hraje vzácná rodinná relikvie...
Je to můj křtící přehoz z etamínu, starý stejně jako já. Prochází všemi částmi, v každé hraje něco jiného. Dalším symbolem je suchý keř, který mě po celé představení vyzývá, abych už skončila a odešla, ale já mu vždycky uniknu, vždy ho nějak přelstím. Také ostatní předměty na jevišti - růže, lampa či naznačené okno mají symbolické významy.

Proč jste si vybrala právě Andersena?
Každý člověk má něco, co v něm zůstává celý život, z čeho žije. A pro mě je to dílo Hanse Christiana Andersena. Z těch příběhů, z té záře slunného období, kdy jsem je slyšela poprvé, žiju dodnes.

Luba Skořepová v představení Růžový keř.

Luba Skořepová v představení Růžový keř.

Luba Skořepová v představení Růžový keř.

Luba Skořepová v představení Růžový keř.