Vědělo se, že jednou nohou jste už byl na Žižkově, potom jste prohlásil, že do června dodržíte smlouvu ve Spartě. Proč tedy najednou Příbram?
"Deset dní před ligou jsem byl opravdu rozhodnutý, že zůstanu na Letné. Klubové vedení mi sice oznámilo, že smlouvu se mnou neprodlouží, ale říkal jsem si, že na jaře od trenéra Haška přece jen šanci dostanu. Také jsem myslel na to, že během jarní sezony si něco vyjednám, a v létě že bych mohl odejít někam do zahraničí. Ale začátkem minulého týdne jsem se z televize dozvěděl něco ve smyslu, že ředitel příbramského klubu Starka mě chce získat za každou cenu. Ještě jsem se tomu smál, protože se mnou nikdo z Příbrami nemluvil."
Jenže poté jste se vyjádřil, že jste s Příbramí jednal dlouho.
"Takhle jsem to neřekl. Šlo o nezávazná slova, protože když jsem dlouho předtím párkrát potkal pana Starku, vždycky nadhazoval, co bych říkal Příbrami. Já odpovídal, že co není, může jednou být. Nic víc, nic míň. Vůbec to nebylo tak, že bych jednal se žižkovem a s Příbramí zároveň."
Jak se to tedy nakonec seběhlo?
"Minulou středu hrála Sparta poslední přípravný zápas s Krčí a trenér Hašek mě postavil jen na posledních deset minut. To mě hodně rozladilo, protože předtím na soustředění v Dubaji jsem si moc nezahrál kvůli tomu, že prý Hašek nevěděl, jestli ve Spartě zůstanu. Teď to věděl, a nenechal mě hrát ani poločas. Po tomhle zápase jsme spolu mluvili a on říkal, že do ligy naskočím třeba za měsíc. Ale takhle ztrácet čas se mi už nechtělo. Jako z udělání tu minulou středu večer mi zavolal pan Starka a požádal mě o schůzku. Tak jsme se sešli a rozcházeli se pak s tím, že do Příbrami půjdu. Druhý den ve čtvrtek jsem měl jednání s dalšími členy vedení příbramského klubu a to už jsme se dohodli. Ale jak se to ještě před zápasem Slavie s Kaiserslauternem dostalo na veřejnost, to opravdu nevím."
Jak je možné, že sparťanské vedení vám smlouvu prodloužit nechtělo, zatímco trenér Hašek, jak se sám vyjádřil, by vás bral?
"Myslím si, že šéfové s trenérem přece jen domluveni byli. Na soustředění v Dubaji mi prezident Košťál spolu s generálním ředitelem Peltou oznámili, že smlouvu se mnou neprodlouží z výkonnostních důvodů. Jinými slovy, že hraju špatně, a že už to lepší nebude. A Ivan Hašek u toho seděl a neřekl ani slovo. Přitom loni na jaře jsem si docela zahrál, dával jsem góly a rozhodoval zápasy. Jenže na podzim jsem už byl byl zase mimo."
Bylo pro vás těžké dát Spartě vale?
"Samozřejmě. Vždyť jsem byl ve Spartě čtrnáct let a přirostla mi k srdci. Radil jsem se o tom hlavně s manželkou, zvažovali jsme každý detail. Chtěl jsem hlavně hrát a po telefonátu s trenérem Kotrbou, který mě chtěl, jsem vytušil, že se do základní sestavy nejspíš dostanu. A pak třeba rozhodovalo i to, že v létě se stěhuju do nového domu, který stavím poblíž Zbraslavi, tedy nedaleko výpadovky právě na Příbram."
Nehrály ve vašem rozhodování roli i podmínky smlouvy, které jistě byly lepší, než jaké nabízel Žižkov?
"Je fakt, že příbramská nabídka byla přece jen výhodnější. Ale peníze pro mě v tomhle případě hlavním motivem opravdu nebyly. Se Spartou se u nás nedá srovnat žádný klub, ale jak se v televizi a v novinách dokola omílaly ty moje sparťanské miliony, to mě opravdu vadilo. Devět, deset milionů za rok, to je nesmysl."
Kolik těch milionů byste tedy přiznal?
"Ročně tak pět šest. Jenže v tom jsou započítány veliké prémie za tituly a za starty v Lize mistrů."
Minulý týden v pátek dopoledne jste prý ještě trénoval na Spartě?
"Kdepak. Byl jsem si tam jen vyřídit ukončení smlouvy a vybavit další záležitosti, abych mohl odpoledne hrát už za Příbram. A z Letné jsem jel rovnou do jednoho teplického hotelu, kde byli moji noví spoluhráči soustředění. Dal jsem si tam v recepci kafe a mužstvo se pak začalo trousit na oběd. Trenér Kotrba mi řekl, abych byl v pohodě, v půl třetí že je předzápasová příprava, a pak že už jedeme na stadion. A i když toho mám za sebou dost, přece jen jsem byl v tu chvíli docela nervózní."
Jak vás příbramští fotbalisté přijali?
"Musím říct, že výtečně. Měl jsem z toho velice příjemný pocit, takže ta nervozita ze mě rychle spadla. Já je vlastně všechny znám, Šmejkala z reprezentace, Špita s Čalounem ze Sparty, s ostatními jsme se v lize potkával jako se soupeři. Zkrátka, nedělal jsem krok do neznáma."
Jaké máte nejbližší fotbalové plány?
"Samozřejmě hrát co nejlíp pro Příbram, pomoci jí do pohárové Evropy a tím pádem pomoci i sobě. Dostal jsem novou, obrovskou chuť do fotbalu. Strašně moc chci dokázat všem, co mě odepsali, že na hřišti ještě něco dokážu."
Ale je vám přece jen už dvaatřicet.
"Ale já se cítím na třiaadvacet. Jestli máte na mysli, že už asi nebudu nejrychlejší, tak na to musím říct, že Ben Johnsonem jsem nebyl nikdy. Ale před soupeřovou brankou jsem si většinou poradit uměl a tuhle vlastnost jsem určitě neztratil. V tomto ročníku mám na kontě zatím jediný gól, ale věřím, že v některém z příštích to ještě na nejlepšího ligového střelce dotáhnu. Zatím jsem to dokázal čtyřikrát."
Když se ohlédnete za roky strávenými ve Spartě, na co vzpomínáte nejraději?
"Samozřejmě na nultý ročník Ligy mistrů v sezoně 1991/92. Konkrétně na vyřazení favorizovaného mužstva Marseille, kterému jsem dal nádherný gól, a pak na vítězství nad Barcelonou, když jedinou branku zápasu jsem dal zase já."
A na co byste chtěl navždycky zapomenout?
"Na tu neproměněnou penaltu před půldruhým rokem, také v Lize mistrů v domácím zápase s Bordeaux. Šel jsem na ní, protože jsem na penalty chodil vždycky. Smůla, tentokrát jsem jí nedal. Vytrpěl jsem za to hodně, přestože takhle selhaly i velké hvězdy a v mnohem důležitějších zápasech. Na tuhle blamáž nezapomenu nikdy, ale už to přebolelo."
Nakonec jste se při pondělním zápase Sparty s Brnem dočkal vřelého rozloučení od bývalých spoluhráčů i od sparťanských fanoušků.
"To musím uznat. Bylo to až dojemné, byl mi opravdu dobře, skoro do breku. To víte, vždyť Sparta byla můj fotbalový život."
 Horst Siegl poprvé v dresu Příbrami. |
 Horst Siegl se v únoru 2001 objevil v české lize poprvé v příbramském dresu; snímek je z jeho prvního zápasu za Příbram v Teplicích; a hned ve druhém jarním kole se Siegl hattrickem postaral o tříbrankovou domácí výhru Příbrami nad Drnovicemi. |
 Nová posila Příbrami Horst Siegl (uprostřed) se svým spoluhráčem Janem Riegelem ve vzdušném souboji s teplickým Miroslavem Radou. |
 Fotbalový útočník Horst Siegl se 20. února 2001 loučí se Spartou, za níž hrál čtrnáct let |
 Fotbalový útočník Horst Siegl se loučí se Spartou |
