Za pět let se ovšem propad pražských škol ještě zvětšil. "Pražské školy mají jinou atmosféru než školy v regionech. Obecně je na nich horší morálka. Děti jsou mnohem nezávislejší, víc učitelům oponují, málo si dělají z autorit. Výuka je tedy trošku obtížnější," soudí Pavel Zelený z Ústavu pro informace ve vzdělávání, který se na projektu podílel.
Ale nejde jen o školní atmosféru. Velkou roli hraje fakt, že udržet v Praze kvalitní pedagogický sbor je pro mnohé ředitele nadlidský úkol. "Průměrný plat učitele v Praze je nižší, než je průměrný pražský plat. V regionech učitel nebere podstatně méně, než je tamní průměr," říká Zelený.
Pro vysokoškoláka navíc není složité sehnat si v hlavním městě jinou, lépe placenou práci. "Život v Praze je velmi drahý. Musel jsem ze školství odejít a najít si lukrativnější místo, jinak bych rodinu neuživil," říká osmadvacetiletý bývalý učitel Jaroslav Pavel, který nyní pracuje jako distributor sportovních pomůcek.
Ředitelka Základní školy v Mikulandské ulici v Praze Věra Perlínová se odchodu mladých lidí ze škol nediví: "Peníze ve školství jsou úděsné. Jedinou zbraní ředitele, který o svůj sbor nechce přijít, je vytvořit ve škole takové prostředí, aby tam lidé i přes ty zoufalé platy chtěli zůstat," míní Perlínová.
