V zajetí chuti podivného průmyslníka

Francouzský thriller V zajetí chuti, který byl uveden ve světové premiéře v soutěži letošního MFF v Karlových Varech, je druhým snímkem režiséra Bernarda Rappa, který dříve působil jako filmový publicista, moderátor nebo autor dokumentů. Jeho nový existenciální thriller vypráví o bohatém a úspěšném podnikateli, který trpí zvláštní chuťovou obcesí, a proto si najme svého vlastního ochutnávače. Jak však vyjde časem najevo, je to jen záminka, za níž se skrývá zcela jiný úmysl.

Bohatý průmyslník Fréderic Delamont patří mezi vytříbené gurmány, nesnese ale pomyšlení, že by náhodou pozřel jídlo, které by obsahovalo třeba i mikroskopické stopy po rybě nebo sýru. Vyhlídne si proto mladého číšníka Nicolase, kterého najme jako svého osobního ochutnávače. Jeho povinností není jen chránit svého zaměstnavatele před zapovězenými surovinami, musí také přesně odhadnout, zda má jídlo tu správnou chuť, zda mu něco nechybí a jestli je ideální pro danou příležitost. Aby mohl přesně rozhodnout, musí se co nejvíce přiblížit Frédericovi, musí stejně cítit, vnímat.

V ZAJETÍ CHUTI
(Une affaire de goűt- Francie 1999)

Režie:

Bernard Rapp

Scénář:

Gilles Taurand, Bernard Rapp

Kamera:

Gérard de Battista

Produkce:

Catherine Dussart, Chantal Perrin

Hudba:

Jean-Philippe Goude

Hrají:

Bernard Giraudeau, Jean-Pierre Lorit, Florence Thomassin, Charles Berling, Artus de Penguern, Jean-Pierre Léaud, Laurent Spielvogel,  Elisabeth Macocco, Anne-Marie Philipe, Delphine Zingg

Žánr:

thriller

Délka:

90 min.

Premiéra:

23. 11. 2000
Nicolas si pomalu začíná zvykat na luxusní život a měnit se k Delamontově obrazu. S tím se těžko vyrovnává jeho přítelkyně Beatrice, která začíná tušit, že se za vším skrývá podivná motivaci Fréderica Delamonta. Náhle se vynořuje řada závažných otázek: Proč si vlastně Delamont najal Nicolase? Za co mu platí tak vysokou gáži? Může existovat přátelství mezi tak rozdílnými muži?

Recenze Mirky Spáčilové

Ale vaří tu dobře

Francouzský snímek V zajetí chuti se nedá vidět nalačno. Ze všech smyslů totiž vydráždí jediný - chuť, neboť hrdinové se pohybují vesměs v ráji labužníků, v království natolik vybraně rafinovaných požitků, že tu už nejde ani tak o jídlo samo, ale spíše o hraní a pohrávání si s velerozkoší chuťových pohárků.

Pohrává si také zhýčkaný boháč se zvědavým mladíkem, svým plebejským zaměstnancem, kterému svěří post ochutnávače pokrmů. Vstupenka do lákavého světa velkých peněz a zjemnělých požitků však není zadarmo: chlapec se musí vzdát cigaret, zapírat svou partnerku, podrobit se dlouhému očistnému půstu, přijmout vkus svého šéfa a prakticky se změnit v jeho druhé já - muže s týmiž chutěmi, pocity, libůstkami, nicméně vždy v roli oddané, pokorně podřízené. Tak zvrácené otroctví ducha nemůže skončit dobře...

Jenže tušení zlých konců film potvrdí hned v úvodu, a pak teprve zpětně hledá příčiny už vyzrazené tragédie, odvíjené z vyprávění několika jejích aktérů před vyšetřovatelem. Režisér Bernard Rapp říká, že mu prý nešlo o detektivní napětí, nýbrž o hlubší psychologickou studii postav. Nu, zní to vznešeně, ale ochudil tak svůj film o jediný prvek tajemství, pokud ovšem nepočítáme záhadu vskutku kardinální - proč se vlastně máme zajímat o hrdiny tak papírově neskutečné, obdařené problémy natolik umělými.

Vzdor solidnímu herectví obou protagonistů i náladotvorným kulisám se nekoná lidské drama, nýbrž akademicky odtažitý test odolnosti: "pán" zkouší, kolik "sluha" snese, a "sluha" si ověřuje vlastní výdrž, hranice své důstojnosti; kdesi mezi nimi se vznáší ještě náznak vzájemné erotické přitažlivosti. Film tak připomíná laboratorní pokus, hru ze zvědavosti a nudy, jejíž osudovost je pouze umně předstíraná: oba mohou ze společného svazku přece vystoupit i bez krvavých ran. A chlapcova přítelkyně, jež si mezi penězi a svobodou vybere vždy to druhé, srážejíc tak coby morální vítěz oba muže na kolena, je jen apartní světicí z barikád chudoby. Ale vaří se tu opravdu skvěle.

V zajetí chuti - 2

V zajetí chuti