Thomas Bernhard koncipoval hru Před penzí pro tři postavy: soudního prezidenta a bývalého důstojníka Rudolfa Höllera, Veru a Claru. Jsou svázány zvráceným citovým poutem, ale i stíny minulosti. Jejich život je určen rolemi, které nemohou odložit: “Existujeme jen proto, že si vzájemně házíme své narážky”, charakterizuje jedna ze sester roli svou i svých sourozenců v den každoročního vyvrcholení jejich životního představení - v den Himmlerových narozenin.
Žijeme ve strašlivé době |
Rudolf, Před penzí, 2. dějství |
Thomas Bernhard
(1931-1989)
Málokterý evropský autor způsobil v posledních třiceti letech tolik rozruchu jako dramatik, prozaik a básník Thomas Bernhard, který spílal všem a všemu, a nejvíc své vlasti - Rakousku. Napadal všechny formy pokrytectví, nesnášel zlo, které se tváří počestně. Jeho morální nesmlouvavost pramenila z jeho traumat v dětství, kdy jako nemanželské dítě zažil mnoho ústrků, a psaní se pro něho stalo jediným účinným způsobem, jak se s nimi vyrovnávat.
Narodil se v nizozemském městečku Herleenu v klášterním oddělení pro padlé dívky, kam se uchýlila jeho svobodná matka. První rok života prožil v závěsné síti na rybářském člunu, zatímco jeho matka obstarávala prostředky na živobytí jako pomocnice v domácnosti. Jeho otčím, vídeňský holič, se s ní sice oženil, ale nepřijal ho za vlastního. Proto se Thomas upnul na dědečka, ambiciózního, ale zoufale neúspěšného “vlasteneckého” spisovatele Johannese Freumbichlera.
PŘED PENZÍ - Divadlo Kolowrat | |
režie |
Oto Ševčík j. h. |
překlad |
Josef Balvín |
scéna |
Milan Čech j. h. |
kostýmy |
Lenka Rašková j. h. |
dramaturgie |
Johana Kudláčková |
PŘED PENZÍ - Obsazení | |
Rudolf Höller |
Jiří Štěpnička |
Clara, jeho sest ra |
Kateřina Burianová |
Vera, jeho sestra |
Eva Salzmannová |
V roce 1970 uvedl režisér Claus Peymann v hamburském Schauspielhausu jeho první celovečerní hru - Slavnost pro Borise. Tehdy začala trvalá spolupráce Thomase Bernharda s věhlasným režisérem, která bývá srovnávána s tvůrčím partnerstvím Čechova a Stanislavského nebo Hofmannsthala a Rein-hardta.
Téměř se železnou pravidelností dodával pak Bernhard Peymannovi, který byl po dvanáct let ředitelem vídeňského Burgtheatru, každou sezonu novou hru, často psanou nejen pro tohoto režiséra, ale i přímo na tělo vynikajícím hercům a někdy podle nich i nazvanou - Minetti a Ritter, Denne, Voss. Mezi jeho nejvýznamnější hry patří také Před penzí, Ignorant a šílenec, Síla zvyku, Světanápravce, Immanuel Kant, Zdání klame, Vyvolení, Divadelník (všechny už byly přeloženy do češtiny).
Největší skandál se strhl kolem hry Náměstí hrdinů, kterou si Peymann objednal k stému výročí Burgtheatru. Některé pasáže textu byly předčasně a mimo kontext otištěny a rozpoutaly vášně. Premiéra musela být o čtrnáct dní odložena a neslavně proslulý předseda strany “svobodných” Jörg Haider vyzýval: “Pryč z Vídně s tím darebákem!”
Přidal se i tehdejší spolkový president Kurt Waldheim: “Považuji tuto hru za hrubou urážku rakouského lidu.” Naštěstí zasáhla senátorka Ursula Pasterková, která rozpoznala nebezpečí Rakousku hrozící ostudy: “Nelze domyslet, co řekne a napíše cizina, když bude hra, vyrovnávající se s postojem Rakouska k židovským emigrantům, rakouskými politiky zakázána.” Premiéra se tehdy uskutečnila na konci října 1988 a skončila dokonce triumfem.
Fotografie ze zkoušky hry Thomase Bernharda Před penzí, kterou uvádí pražské divadlo Kolowrat. |
Fotografie ze zkoušky hry Thomase Bernharda Před penzí, kterou uvádí pražské divadlo Kolowrat. |
Fotografie ze zkoušky hry Thomase Bernharda Před penzí, kterou uvádí pražské divadlo Kolowrat. |