Hned prvním pokusem (89,41 m) se Železný dostal do čela a ihned po odchodu z odhodiště začal svůj pravidelný rituál, který až na vyjímky dodržel po každém z pokusů. Rychle se převlékl do teplákové soupravy, na chvilku usedl na lavičku, sklonil hlavu k zemi, a pak už jen symbolicky jako český lev obcházel v půlkruhu oštěpařský sektor a po očku sledoval výkony protivníků.
Když jej hned ve druhém kole přehodil Brit Steve Backley (89,85) v hledišti to poprvé zašumělo a český světový rekordman poněkud zrychlil tempo své pravidelné obchůzky. Mezitím se kolem přehnaly sedmibojařky v posledním rozběhu na 200 metrů, a tak před svým druhým pokusem musel obhájce z Atlanty připoutat pozornost vyprodaného hlediště zpět k oštěpu pantomimickou roztleskávací prosbou.
Tentokráte mu však nepomohla a po nevydařeném pokusu raději přešlápl. "V tu chvíli mě naděje neopouštěla, věřil jsem si už po prvním hodu a bylo jasné, že na výhru musím těch devadesát metrů hodit stejně. Snažil jsem se proto soustředit na další pokus a tím se vrátit do vedení," vzpomínal Jan Železný po závodě.
Třetímu pokusu však kromě pravidelného chodeckého kolečka, prodlouženého tentokráte až na tartanovou běžeckou dráhu, předcházelo nečekané organizační intermezzo, které budoucího vítěze nejprve rozladilo, ale nakonec i zdravě nabudilo.
Zatímco skvělé publikum samo od sebe zahájilo diváckou vlnu a připravovalo se vyhlášení vítězek ženské stovky, Honza Železný byl právě na řadě. Po převlečení se už nachystal ke třetímu hodu, ale ten mu nakonec rozhodčí zakázali, neboť přednost dostalo dekorování sprinterek.
"Jeden z rozhodčích mi říkal, že dokud nezačnou hrát vítěznou hymnu a vytahovat vlajku, můžu ještě házet. V klidu bych to stihnul, ale když jsem se už už rozbíhal, přiběhl druhý sudí a hodit mi nedovolil, že prý je to moc nebezpečné... A to mě doslova nasral, pěkně jsem jim řekl, ať se teda domluví. To spravedlivé rozhořčení mi nakonec možná dodalo vítěznou energii."
A měl pravdu. Sotva si Marion Jonesová odnesla zlatou medaili, Jan Železný jakoby od ní převzal štafetu olympijských vítězů. Spravedlivě naštvaný člen MOV pak poslal svůj oštěp až na značku 90,17 m, čímž znovu překonal Backleyho, ale zároveň i olympijský rekord!
Ovšem staronový vedoucí muž soutěže se v klidu oblékl, usedl na oblíbenou lavičku, a tak odlišné bylo jen mnohem větší množství televizních kamer, které se najednou všechny snažily vyčíst z Honzovy tváře pocity možného vítěze.
Se sklopenou hlavou tak "přežil" i další vyhlášení mužského sprinterského krále Maurice Greena, a pak odkráčel na čtvrtý pokus v tu chvíli už jen finálové osmičky.
Ten se mu však vůbec nevydařil, zakončil ho i ošklivě vypadajícím pádem, ale rychle vstal a úsměv na jeho rtech prozradil, že se naštěstí nic vážného nestalo.
V tu chvíli skončil běžecký program sobotního atletického bloku a stadion se začal pozvolna vyprazdňovat. Aktéři na ploše však měli další starosti, neboť po předposledním pokusu Rusa Makarova se rozhodčím zaseklo měření a po dlouhých debatách směl svůj pokus opakovat!
"V tu chvíli ve mně zatrnulo asi nejvíce. Jednou jsem to zažil na vlastní kůži a v opravě jsem se rapidně zlepšil. Celkem jsem se bál, že se Sergej zblázní, vždyť takhle vyrovnaný a výkonnostně hodnotný závod olympijská historie nepamatuje!" přiznal se Železný, ale ruský oštěpař jej přece jenom nepřehodil, a tak si mohl konečně na oštěp soustředěné publikum příkladně navést ke skandovanému potlesku.
Ani tentokrát se však hod nepovedl, a tak se po dalším úmyslném přešlapu opět usadil na lavičku, zhluboka se napil a přepoutal si pevněji bederní pás.
Naposledy se vydal na svoji uklidňovací procházku a jen čekal, zda svůj poslední pokus bude vůbec muset absolvovat.
Když házel naposledy Steve Backley, který Železnému už jako jediný mohl sebrat zlato, zkušený český borec se raději pohledem odvrátil.
"Ani jsem to nechtěl vidět, člověk si pak zafixuje cizí techniku a mohl by se snažit jí zbytečně napodobovat..." snažil se poopravit dojem o velké nervozitě Železný, který si ale vzápětí už mohl dovolit vítězný úsměv a za velkého aplausu publika na čele se skupinou Čechů s vlajkami, které vévodili Lída Formanová, Tomáš Dvořák, beachvolejbalisté, stolní tenisté nebo judistka Vernerová symbolicky jako novopečený olympijský vítěz absolvovat poslední hod v Sydney. Po něm poklekl na kolena a políbil povrch běžecké dráhy Olympijského stadionu, na němž se dočkal své třetí zlaté medaile.
"Být to na jiném závodě, tak bych už házet nešel. Olympiáda je ale něco naprosto svátečního a chtěl jsem se pokusit i o další rekord." zakončil Jan Železný, pro něhož ten opravdový maratón začal teprve po závodě.
Tisíce rozhovorů pro televize, rádia, noviny a časopisy, spousta gratulací, oficiální tisková konference a mezitím i dopinková kontrola.
A to měl před sebou ještě úkol nejtěžší. "Slíbil jsem, že když vyhraju, tak z vlastní kapsy pronajmu tady v Sydney loď a pojedeme na ryby. To zase bude mořských nemocí..."
Podrobnosti ke zlatému závodu Jana Železného
