"Nebýt trenéra, tak bych se asi k aktivní činnosti nikdy nevrátil. Když ale Honza tu funkci kouče vzal, jen kvůli němu jsem zase začal střílet a už tehdy jsem měl před sebou jasný olympijský medailový cíl." vyprávěl bezprostředně po dekorování vítězů šťastný Petr Málek.
Po včerejším prvním dni byl český střelec spolu s Ukrajincem Milčevem a Američanem Gravesem jediným, kdo ani jednou neminul. V dnešních dopoledních závěrečných dvou položkách pak Málek netrefil jedinkrát a do šestičlenného finále postupoval ze druhého místa o bod za Ukrajincem a stejný náskok měl on sám na třetího Gravese.
Před oranžově zbarvenou loukou od rozstřílených holubích obalů se pak finalisté v závodním půlkruhu posouvali celkem přes osm stanovišť. Málek podruhé a naštěstí naposledy minul na třetím. Stejně se pak ale vedlo v následujícím kole i Američanovi a před posledními dvěma střelami bylo jasné, že medaile pro české barvy je jistá.
Málek však i v závěru prokázal zlatou ruku a trenér Jan Hula se mohl upřímně radovat. "Jsem hrozně šťastný, je to pro mě obrovská satisfakce. Měl jsem velmi těžké nominační rozhodování, ale vsadil jsem na Petra a ono to vyšlo.
Byli jsme na podzim na předolympijském turné v Oceánii a Petr tu střílel jako pánbůh. Potvrdil to i dneska, když už byl tak blízko medaile, jen jsem se modlil, aby nefoukalo, protože pak by to už nebyl olympijský závod, ale loterie.
Prožíval jsem to strašně, ani před finále nebylo nic jistého, protože závěrečné rány mají úplně jinou atmosféru. Petr to ale ustál a já mu za to děkuju. Zvládl to především psychicky a s vyjímkou vítězného Ukrajince, který celé dva dny jel jako pila, byl nejlepší."
Stříbrný Málek si náležitě vychutnal slavnostní vyhlášení a s medailí přitisknutou k srdci sledoval trapas místních organizátorů, kteří špatně pověsili ukrajinskou vlajku a ve větru z ní zbyl jen srolovaný proužek.
České barvy byly dnes v Sydney naopak krásně vidět!
 Stříbrný střelec Petr Málek (vlevo) na stupních vítězů. |
